Tento článek se bude zabývat tématem Philipp Lahm, které je velmi důležité a aktuální v poli _var2. Bude analyzován jeho dopad na společnost, stejně jako jeho důsledky pro _var3. Kromě toho budou zváženy různé perspektivy a přístupy související s Philipp Lahm s cílem poskytnout komplexní a kompletní vizi na toto téma. Prostřednictvím přezkoumání aktualizovaných a kontrastních informací je cílem nabídnout čtenáři jasnou a objektivní vizi Philipp Lahm a také možné důsledky, které může její vývoj v budoucnu přinést.
Philipp Lahm (* 11. listopadu 1983, Mnichov, Západní Německo) je bývalý německý fotbalový obránce, profesionální kariéru ukončil po sezóně 2016/17 v klubu Bayern Mnichov. Přes svou poměrně malou postavu byl považován za jednoho z nejlepších obránců na světě. V Bayernu nosil kapitánskou pásku. Je mistrem světa z roku 2014.
Lahm se narodil v Mnichově, kde začala i jeho profesionální fotbalová kariéra. Nastupoval za mnichovské mládežnické kluby Bayernu i FT Gern Mnichov. Od sezóny 2003/04 až do července 2005 byl Bayernem puštěn na hostování do VfB Stuttgart.
Těsně před svým návratem do Mnichova se zranil. Přetrhl si křížové vazy a návrat do Bayernu slavil až v prosinci 2005.
V sezóně 2012/13 slavil s klubem zisk ligového titulu již 6 kol před koncem soutěže, ve 28. kole německé Bundesligy.[1] V prvním zápase semifinále Ligy mistrů 2012/13 23. dubna 2013 byl u výhry 4:0 nad Barcelonou, která byla dosud poměrně suverénní. Lahm odehrál stejně jako jeho spoluhráči velmi dobré utkání, Bayern si zajistil výbornou pozici do odvety.[2] Nastoupil i v odvetě 1. května, Bayern zvítězil na Camp Nou 3:0 a suverénním způsobem postoupil do finále.[3] Ve finále 25. května ve Wembley proti Borussii Dortmund nastoupil v základní sestavě, Bayern zvítězil 2:1 a získal nejprestižnější pohár v evropském fotbale.[4] Ve finále DFB-Pokalu 1. června 2013 porazil Bayern s Philippem Lahmem v základní sestavě VfB Stuttgart 3:2 a získal tak treble (tzn. vyhrál dvě hlavní domácí soutěže plus titul v Lize mistrů resp. PMEZ) jako sedmý evropský klub v historii.[5][6]
S Bayernem vyhrál v prosinci 2013 i Mistrovství světa klubů v Maroku, kde Bayern porazil ve finále domácí tým Raja Casablanca 2:0[7], a v březnu 2014 s předstihem (7 kol před koncem) další bundesligový titul. Další trofej v sezoně 2013/14 přineslo vítězství v DFB-Pokalu nad Borussií Dortmund v poměru 2:0. V Lize mistrů 2013/14 skončila pouť Bayernu v semifinále proti Realu Madrid.
V únoru 2017 oznámil, že na konci sezóny 2016/17 ukončí profesionální kariéru, což se stalo.[8]
Lahm hrál za německé reprezentační výběr od kategorie do 17 let.
První zápas v německém reprezentačním A-týmu odehrál 18. února 2004 ve Splitu proti Chorvatsku. odehrál celý přátelský zápas, Německo vyhrálo 2:1.[9] Dostal se do All-Stars týmu mistrovství Evropy 2008. V srpnu 2008 byl ustanoven kapitánem německé reprezentace. Reprezentační kariéru ukončil v červenci 2014 po úspěšném mistrovství světa v Brazílii, kde se stal s německým týmem světovým šampionem. Celkem odehrál v národním týmu 113 zápasů a pětkrát skóroval.[10]
Účast Philippa Lahma na vrcholových turnajích:
Na Mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku odehrál všechny tři zápasy základní skupiny. Německo po remízách 1:1 s Nizozemskem, 0:0 s Lotyšskem a prohře 1:2 s Českou republikou[11] skončilo se 2 body na nepostupovém třetím místě skupiny.
Na MS 2006 vstřelil úvodní gól celého turnaje, trefil se v 6. minutě do sítě Kostariky. Tato branka byla i po skončení mistrovství považována za jednu z nejhezčích. Na Mistrovství Evropy ve fotbale 2008 patřil k oporám německého týmu, který postoupil až do finále. Lahm dal vítěznou branku v semifinále Turecku na 3:2 v 90. minutě. Po skončení mistrovství Evropy byl vybrán do All-Star týmu.
Na Mistrovství Evropy 2008 konaném v Rakousku a Švýcarsku vybojoval s národním týmem stříbrné medaile (porážka ve finále se Španělskem 0:1).
Na MS 2010 v Jihoafrické republice si dokráčel s mužstvem pro bronzové medaile (v souboji o 3. místo porazili Němci Uruguay). Na turnaji nechyběl ani minutu.
Na Mistrovství Evropy 2012 konaném v Polsku a na Ukrajině skončil s týmem Německa na děleném třetím místě, v semifinále Němce zastavili Italové.
Trenér Joachim Löw jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[12] Němci postoupili ze základní skupiny G se 7 body z prvního místa po výhře 4:0 s Portugalskem[13], remíze 2:2 s Ghanou[14] a výhrou 1:0 s USA.[15] V osmifinále Němci vyřadili Alžírsko po výsledku 2:1 po prodloužení[16] a ve čtvrtfinále Francii 1:0.[17] V průběhu šampionátu vystřídal různé herní posty (ze zálohy se přesunul na místo pravého obránce). S týmem nakonec získal zlaté medaile po finálové výhře 1:0 proti Argentině.[18]
![]() |
Datum | Stadion | Soupeř | Skóre (min.)[p. 1] | Výsledek[p. 2] | Soutěž |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 28. 4. 2004 | Stadion Giulești-Valentin Stănescu, Bukurešť, Rumunsko | Rumunsko | 5:1 (89.) | ![]() ![]() |
Přátelský zápas[19] |
2 | 9. 6. 2006 | Allianz Arena, Mnichov, Německo | Kostarika | 1:0 (6.) | ![]() ![]() |
MS 2006[20] |
3 | 25. 6. 2008 | St. Jakob-Park, Basilej, Švýcarsko | Turecko | 3:2 (90.) | ![]() ![]() |
EURO 2008[21] |
4 | 3. 6. 2010 | Commerzbank-Arena, Frankfurt, Německo | Bosna a Hercegovina | 1:1 (50.) | ![]() ![]() |
Přátelský zápas[22] |
5 | 22. 6. 2012 | PGE Arena, Gdaňsk, Polsko | Řecko | 1:0 (39.) | ![]() ![]() |
EURO 2012[23] |