Philidorova obrana
Philidorova obrana je bezpochyby téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Jeho relevance a význam vyvolaly hluboký zájem objevit o tomto tématu více a prozkoumat jeho různé aspekty. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost byl Philidorova obrana předmětem debat, úvah a analýz odborníků i fanoušků. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Philidorova obrana, prozkoumáme jeho vliv v různých oblastech a jeho vývoj v čase. Není pochyb o tom, že Philidorova obrana je téma, které nenechává nikoho lhostejným, a které i dnes vzbuzuje velký zájem.
| Philidorova obrana | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Tahy | 1. e4 e5 2. Jf3 d6 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ECO | C41 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Původ | Göttingenský rukopis, 1471 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Pojmenováno po | Philidorovi | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Typ zahájení | Otevřené hry | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Philidorova obrana (kód podle ECO: C41) je jedním z nejstarších šachových zahájení. Charakterizují ji tahy:
1. e4 e5 2. Jf3 d6
Občas vzniká i z Pircovy obrany po 1. e4 d6 2. d4 Jf6 3. Jc3 e5 (nebo 3… Jbd7 4. Jf3 e5) 4. Jf3 Jbd7
Na vrcholové úrovni se příliš často nevyskytuje, v poslední době ale zaznamenává mírné oživení.
Historie
Poprvé byla zmíněna již v göttingenském rukopise pocházejícím z r. 1471. Toto zahájení úspěšně hrál a rozebral jeden z nejlepších šachistů 18. století François-André Danican Philidor.[1] Philidor, který si zakládal na pěšcové struktuře, tento tah doporučoval, protože 2… Jc6 podle něj blokuje pěšce c7. Za nejlepší pokračování se považuje obsazení středu tahem 3. d4. V 19. století slavil úspěchy P.Morphy na tento tah s odpovědí 3… f5, dnes se tento postup považuje za nekorektní.
Strategie
Černý volí mezi dvěma rozcestími, po 3. d4 buď mění pěšce exd4, čímž přenechá bílému převahu v centru, které se později snaží napadat nebo volí Hanhamovu variantu, kde v pasivnější pozici drží v centru napětí a připravuje protihru na dámském křídle.
Varianty
3. d4 se považuje za hlavní variantu ( po 3.Sc4 Se7 získá černý dobrou hru)
- 3… Sg4? 4. dxe5 Sxf3 5. Dxf3 získal bílý jasnou převahu ve známé partii Morphy–vévoda z Brunšviku a hrabě Isouard (Paříž 1858)
- 3… f5?! tento tah se dnes se považuje za příliš riskantní, bílý může odpovědět 4.Sc4 s aktivní pozicí
- 3…Jd7 4. Sc4 c6 vede často k Hanhamově variantě, bílý může ale odbočit.
- 3…exd4 výměnná varianta
- 4. Dxd4
- 4. Jxd4 Jf6 (4… g6) 5. Jc3
- 5… Se7 s pasivní pozicí bez slabin
- 5…g6
- 3…Jf6
- 4. dxe5 Jxe4 5. Dd5 Jc5 6. Sg5
- 4. Jc3
- 4… exd4 vede do výměnné varianty
- 4… Jbd7 se nazývá Hanhamova varianta 5. Sc4 Se7 6. 0-0 0-0 7. Ve1 (méně časté je 7. De2) 7… c6 8. a4! Výchozí pozice varianty. Bílý zde má aktivnější rozestavení figur. Černý ale není vůbec bez šancí a díky pevné pozici je jeho hra plně obranyschopná.
Reference
- ↑ VESELÝ, Jiří; KALENDOVSKÝ, Jan; FORMÁNEK, Bedrich. Malá encyklopedie šachu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1989. 430 s., heslo Philidorova hra