Petr Faster

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Petr Faster, téma, které během historie upoutalo pozornost bezpočtu jednotlivců. Od svých počátků až po svou relevanci dnes hraje Petr Faster významnou roli v různých sférách života. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme různé aspekty Petr Faster a zdůrazníme jeho dopad na společnost, kulturu a vědu. S retrospektivním a prospektivním pohledem se tento článek snaží poskytnout komplexní pochopení Petr Faster a jeho vlivu na současný svět.

Petr Fastr
Portrét Petra Fastra od Jana Vilímka
Portrét Petra Fastra od Jana Vilímka
Narození29. června 1801
Domažlice
České královstvíČeské království České království
Úmrtí19. listopadu 1868 (ve věku 67 let) nebo 10. listopadu 1868 (ve věku 67 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníBřevnovský hřbitov (50°5′7″ s. š., 14°21′8″ v. d.)
Povolánípolitik a podnikatel
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Faster (29. června 1801, Domažlice[1] – 19. listopadu 1868, Praha[2]) byl český vlastenec, místopředseda Svatováclavského výboru a člen Národního výboru v revolučním roce 1848.

Životopis

Narodil se a vyrůstal v rodině řezníka Kašpara Fastra a Salomeny, rozené Čechové. Studoval gymnázium v Klatovech, z něhož byl za svoji vzpouru-roztrhání „knížky hanby“ (musel ji nosit každý, kdo ve škole promluvil česky) ze studia vyloučen. Vyučil se mlynářem a pak byl na „vandru“ po mlýnech v Čechách, Rakousku a Štýrsku. Brzy však odešel do Prahy, kam ho vedlo jeho vlastenecké smýšlení i snaha najít práci. Zde se 19. července 1824 oženil v Břevnově s Marií Kejmarovou; spoluvlastnil zde krupařský obchod. V roce 1834 se přestěhovali Fastrovi na najatý mlýn a pilu (na řece Berounce) v Zadní Třebáni. V manželství se narodilo (v letech 1825–1845) celkem čtrnáct dětí, z toho se dospělosti dožilo osm (6 dcer a 2 synové [p 1]).

Opět v Praze

Hostinec U Zlaté husy v podobě okolo roku 1850

S rodinou se opět v roce 1839 usadil v Praze; nejprve na Smíchově, najal si zájezdní hospodu „U čísla prvního“. Od roku 1843 vlastnil kafírnu ve Svatováclavských lázních (u Karlova náměstí) a později byl hoteliér U zlaté husy na Koňském trhu (Václavském náměstí).[3] Kafírna v lázních se brzy stala střediskem literátů, malířů a dalších svobodomyslných vlastenců. Faster se podílel na založení české průmyslové školy a na vzniku (1845) Besedy měšťanské v Praze-spolku českého měšťanstva, prvního v celých Čechách. Stal se členem Tajné politické společnosti Český Repeal (vznikla 1844).

Rok 1848

Petr Faster v kroji s českými insigniemi (Národní album, 1899)

V roce 1848 byl spolupracovníkem Josefa Václava Friče, Františka Braunera, Antonína Strobacha. Právě u něj doma se konaly tajné i veřejné schůze. Rozšiřoval také české knihy; zasloužil se (s Aloisem Pravoslavem Trojanem) o shromáždění 11. března v Praze ve Svatováclavských lázních, kde jako mluvčí shromáždění přednesl petici za zrovnoprávnění češtiny s němčinou. Byl v deputaci s peticí (19. března i druhé v dubnu) k císaři do Vídně (první byla císaři Ferdinandovi předána 22. března). Patřil ke známějším osobnostem a na návrh starosty dr. A. Štrobacha se nová městská rada usnesla udělit mu „národní odměnu“ (ta byla 1850, kdy už nebyl členem rady odvolána – zrušena). Po vypuknutí červnových bouří měl pochybnosti o vyhlídce odporu, bude-li stát jen na bedrech Pražanů. Musel z Prahy uprchnout, byl i lehce zraněn, ale rozhodl se přivolat ozbrojenou pomoc a vydal se pro ni z Prahy na venkov. Chtěl jet až do Domažlic a přes Berounsko, kde měl hodně známých i přátel. Po vítězství reakce byla na jeho dopadení vypsána odměna; uchýlil se k bratranci do Domažlic, potom zatčení unikl do Stodu u Plzně, ale stejně byl na udání 21. června 1848 zde zatčen noční hlídkou národní gardy a eskortován k vojenskému soudu na Hradčanech, odkud byl propuštěn na svobodu až 18. září 1848.

Odchod z politiky

V padesátých letech se nesměl účastnit veřejného života, stal se u mnoha bázlivých v národních kruzích persona non grata a stával se vlivem Bachovského despotismu i občasných pomluv osamocen. Do politického života se nevrátil a věnoval se jedině své rodině a živnosti. Odešel ze »Zlaté husy«, měl potom hostinec v poutním místě Hájku u Jenče, pak novoměstskou kavárnu »U Mystiků« proti soudu a potom až do konce života žil v Břevnově, kde byla v těch letech mlynářkou jeho sestra, jeho bratr P. Method Faster byl farářem u sv. Markéty.

Úmrtí

Zemřel (10 měsíců po své ženě Marii) 19. listopadu 1868 v Břevnově, byl pochován na místním hřbitově (č.hrobu A, 7, 7). Dne 1. října. 1899 mu byl na hřbitově odhalen pomník (nákladem spolku »Hostimil«) a v Praze-Břevnově je po tomto vlastenci a aktivním bojovníku za větší politické svobody pojmenována ulice – Fastrova. Fastrovu ulici nalezneme též v Domažlicích; v Říčanech byla ulice pojmenována Petra Fastra.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ *Methud (Metoděj) Václav Faster (1828 – 1891), jako student prožil v Praze bouřlivý rok 1848;byl majitelem zasílatelství, později obchodu košíkářským zbožím v centru Prahy, byl ředitelem akciové společnosti pro stavivo (podolské cementárny). Jeho synem byl Otto Faster, spisovatel a dramatik.
    • Kašpar Václav Faster (1835 – 1908), studoval techniku, ale pro účast ve spolku Hoši červeného praporu byl s dalšími šesti odsouzen (1853) k trestu smrt, později změněn na 12 1et žaláře. Jako politický vězeň strávil několik let na Munkáči v Uhrách a v Olomouci.
    • Johanna Fastrová – provdaná Danešová (1837 – 1908), po studiích byla učitelkou vyšší dívčí školy v Chrudimi; od 1883 žila v Praze, věnovala se životu spolkovému a zejména ženskému hnutí. Byla zakladatelkou a předsedkyní Spolku českých žen, Dámského kruhu a ve výboru mnoha jiných spolků. Spolupracovala s Eliškou Krásnohorskou, Terezií Novákovou, Žofií Podlipskou a Renátou Tyršovou.
    • Marie Salome Josefa Fastrová (1845 – ? ) vlastnila krejčovský salon v Praze, později byla garderobiérkou u hraběnky Chotkové (matky kněžny Žofie - manželky následníka trůnu Ferdinanda d'Esté).

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Markéty v Břevnově
  3. ↑ https://nasregion.cz/praha/pod-karlovym-namestim-byla-ulice-psi-a-kocici-tady-pucel-zazracny-pramen-i-revolucni-snahy-roku-1848/ Archivováno 21. 3. 2021 na Wayback Machine., 15. 1. 2021.

Literatura

  • Jiří Fastr: O původu domažlických Fastrů, RODOKMEN – roč. III. – ČÍSLO 4. – 31. PROSINCE 1949 Časopis pro rodopis, znakosloví a ostatní pomocné vědy historické. Nakladatel: Vydavatelské družstvo Rodokmen v Praze
  • Petr Faster, český revolucionář / Jiří Faster – 1948
  • Mgr. Yvetta Dörflová: Kam se v Praze chodilo… ; ISBN 978-80-7021-961-4
  • Karel Slavíček: Tajná politická společnost Český Repeal v roce 1848 – 1. vyd. Praha, Pragotisk, 1947
  • František Sládek: Svatováclavské lázně 1848, (PRAHA.EU portál hlav.města Prahy,10.3.2008)
  • Bohumil Beránek: Kniha o Břevnově, vyd. Městská část Praha 6, 2006 ISBN 80-239-6982-X

Externí odkazy