Petljakov Pe-3
Petljakov Pe-3 je téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Tato problematika svým širokým záběrem a dopadem na společnost vyvolala intenzivní diskusi jak v médiích, tak ve veřejné sféře. Od svých počátků až po současný vliv zanechal Petljakov Pe-3 v historii nesmazatelnou stopu, která ovlivňuje jednotlivce i komunity. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty Petljakov Pe-3, analyzujeme jeho dopad, důsledky a možná řešení.
| Petljakov Pe-3 | |
|---|---|
 Petljakov Pe-3 | |
| Určení | těžký stíhací letoun |
| Výrobce | Státní letecký průmysl SSSR |
| Šéfkonstruktér | Vladimir Michajlovič Petljakov |
| První let | 7. srpna 1941[1] |
| Zařazeno | 1941 |
| Uživatel | Sovětské letectvo Sovětské námořní letectvo Finské letectvo |
| Vyrobeno kusů | 360 ks |
| Vyvinuto z typu | Petljakov Pe-2 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Petljakov Pe-3 byl sovětský dvoumotorový stíhací letoun s dlouhým doletem.
Vývoj
První prototyp stroje zalétal tovární pilot mjr. Federov 7. srpna 1941 a o den později převzal plukovník Stěpančonok letoun ke zkouškám vojenského letectva. Jednalo se prakticky o pozměněný bombardovací letoun Petljakov Pe-2 bez aerodynamických brzd pod křídlem a se zvětšeným objemem palivových nádrží. Letoun měl po zavedení výroby koncem srpna 1941 značné problémy, protože jeho rychlý vývoj byl nedostatečný, rovněž první bojové zkušenosti u 95. leteckého pluku vyvolaly stížnosti.
Proto byl v září vyroben zlepšený stroj Pe-3bis, který zalétal pilot Chripkovoj. Letoun poháněla dvojice motorů VK-105PA o výkonu 772 kW. Jeho výzbrojí byly dva kulomety UBK ráže 12,7 mm v přídi se změněným zasklením a pod nimi jeden 20mm kanon ŠVAK. Na požadavky pilotů bylo instalováno čelní pancéřování, pro zlepšení přistávací charakteristiky dostaly náběžné hrany křídel automatické sloty, přibyla možnost instalace průzkumné kamery a další drobné změny. Letoun se vyráběl v malých sériích až do roku 1944.
Pe-3 zůstaly ve výzbroji až do konce války. Nejdéle sloužily u letectva Severní floty, které je nahradilo stroji Iljušin Il-28 na počátku 50. let.
Specifikace (Pe-3)
Technické údaje
- Osádka: 2
- Rozpětí: 17,13 m
- Délka: 12,67 m
- Výška: 3,93 m
- Vlastní hmotnost: 5730 kg
- Vzletová hmotnost: 7860 kg
- Maximální vzletová hmotnost:
- Nosná plocha: 40,80 m²
- Pohonná jednotka: 2 × vidlicový dvanáctiválec VK-105R
- Výkon pohonné jednotky: 2 × 772 kW (1050 k)
Výkony
- Max. rychlost: km/h 442 (při zemi), 535 km/h (ve výšce 5300m)
- Stoupavost: 9,65 min do 5000m
- Dostup: 8600 m
- Dolet: 2150 km
Výzbroj
- 1 × pevný 20mm kanón ŠVAK
- 2 × pevný 12,7mm kulomet BK
- 1 × pohyblivý 12,7mm kulomet BT
- 1 × pohyblivý 7,62mm kulomet ŠKAS)
- 2 × 250kg puma na závěsnících pod trupem a 2 × 100kg puma na závěsnících pod motorovými gondolami
Odkazy
Reference
- ↑ Smith 2003, s. 39.
Literatura
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 96.
- NĚMEČEK, Václav. Petljakov Pe-3. Letectví a kosmonautika. 1996, roč. LXXII., čís. 7, s. 39.
- SMITH, Peter C., 2003. Petlyakov Pe-2 'Peshka'. 1. vyd. Ramsbury Marlborough, Wiltshire: Crowood Press. 208 s. (Crowood Aviation Series). Dostupné online. ISBN 1-86126-588-3. Kapitola The Pe-3 Fighter Variant, s. 39–48. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petljakov Pe-3 na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Pe-3 Archivováno 13. 5. 2016 na Wayback Machine.
