V současném světě se Perfluoruhlovodíky stal tématem neustálého zájmu a debat. Jeho význam pokrývá více oblastí, od technologie po kulturu, včetně ekonomiky a politiky. Perfluoruhlovodíky upoutal pozornost lidí všech věkových kategorií a vyvolal smíšené názory. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy na Perfluoruhlovodíky a analyzujeme jeho dopad na dnešní společnost. Od jeho počátků až po jeho možné dlouhodobé důsledky se ponoříme do hluboké a pečlivé analýzy, abychom lépe porozuměli tomuto fenoménu, který je dnes tak všudypřítomný.
Perfluoruhlovodíky[1] či perfluorované uhlovodíky[2], zkratkou PFC (z anglického pojmu perfluorocarbons), jsou organofluorové sloučeniny sumárního vzorce Cx Fy, tj. obsahují pouze uhlík a fluor. Terminologie se přesně nedodržuje a mnoho dalších organických sloučenin obsahujících fluor se nazývá perfluorované uhlovodíky. Sloučeniny s předponou perfluor- jsou uhlovodíky, včetně těch s heteroatomy, kde všechny C-H vazby byly nahrazeny vazbami C-F. Perfluorované uhlovodíky zahrnují perfluoralkany, fluoralkeny, fluoralkyny a perfluoraromatické sloučeniny. Fluorované uhlovodíky a jejich deriváty (perfluorované sloučeniny) se používají jako fluoropolymery, chladiva, rozpouštědla, nepromokavé membrány pro oblečení či anestetika. Známým příkladem těchto sloučenin je např. teflon.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fluorocarbon na anglické Wikipedii.