Pavel Lebeděv

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Pavel Lebeděv a jak nepředstavitelným způsobem ovlivnila naše životy. Pavel Lebeděv byla v průběhu historie předmětem zkoumání, sporů a obdivu a její vliv zasahuje prakticky do všech aspektů naší společnosti. Od svých počátků až po moderní vývoj zanechal Pavel Lebeděv v lidstvu nesmazatelnou stopu, zpochybňuje naše vnímání a vyvolává hluboké úvahy o tom, kdo jsme a kam směřujeme. Připojte se k nám na této cestě, abyste objevili důležitost Pavel Lebeděv v našich životech a ve světě kolem nás.

Pavel Lebeděv
Pavel Lebeděv
Pavel Lebeděv
Narození3. května 1872 nebo 21. dubnajul. / 3. května 1872greg.
Ruské impérium Čeboksary, Ruské impérium
Úmrtí2. července 1933 (ve věku 61 let)
Sovětský svaz Charkov, SSSR
Vojenská kariéra
HodnostGenerálmajor
Doba služby1892–1933
SloužilRuské impériumRuské impérium Ruské impérium (do roku 1917)
SSSR (do roku 1933)
Složka Carská armáda (do roku 1917)
Rudá armáda (do roku 1933)
VelelVýchodní front
Severozápadní front
VálkyPrvní světová válka
Ruská občanská válka
VyznamenáníŘád rudého praporu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Pavel Pavlovič Lebeděv (rusky Павел Павлович Лебедев; 21. dubnajul./ 3. května 1872greg. Čeboksary, Ruské impérium – 2. července 1933, Charkov, SSSR) byl ruský a sovětský vojenský velitel.

Životopis

Mládí

Pocházel z pravoslavné chudé šlechty. Studoval v Nižním Novgorodu kadetský sbor, po jeho dokončení se stal kadetem na Alexandrovské vojenské škole. V roce 1897 nastoupil na Akademii generálního štábu a absolvoval ji v roce 1900 s vyznamenáním.

Vojenská kariéra

Na počátku první světové války již byl plukovníkem. Bojoval na východní a severozápadní frontě. V roce 1915 byl povýšen na generálmajora.

V roce 1918 odmítl přistoupit k bělogvardějcům a dobrovolně vstoupil do Rudé armády na osobní pozvání Vladimira Lenina. Zpočátku sloužil jako koordinátor mobilizace, později jako jeden z velitelů. V letech 1923 – 1924 byl členem revoluční vojenské rady.

Podílel se na porážce Kolčaka, Děnikina a Judeniče, je považován za jednoho z tvůrců tzv. Orelsko-Kromské operace z roku 1919, díky níž byl zastaven Děnikin. Po celou dobu občanské války pracoval velmi tvrdě – téměř každý den, domů se vracel ve čtyři hodiny ráno.

V letech 1922 - 1924 byl šéfem vojenské akademie Michaila Frunzeho. V roce 1925 se stal náčelníkem štábu a zástupcem velitele ukrajinského vojenského okruhu Jona Jakiry. Byl členem Všeukrajinského ústředního výkonného výboru. Zemřel v Charkově.

Na jeho počest je v Charkově pojmenována ulice.

Externí odkazy