V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Pavel Lebeděv a jak nepředstavitelným způsobem ovlivnila naše životy. Pavel Lebeděv byla v průběhu historie předmětem zkoumání, sporů a obdivu a její vliv zasahuje prakticky do všech aspektů naší společnosti. Od svých počátků až po moderní vývoj zanechal Pavel Lebeděv v lidstvu nesmazatelnou stopu, zpochybňuje naše vnímání a vyvolává hluboké úvahy o tom, kdo jsme a kam směřujeme. Připojte se k nám na této cestě, abyste objevili důležitost Pavel Lebeděv v našich životech a ve světě kolem nás.
Pavel Lebeděv | |
---|---|
![]() Pavel Lebeděv | |
Narození | 3. května 1872 nebo 21. dubnajul. / 3. května 1872greg.![]() |
Úmrtí | 2. července 1933 (ve věku 61 let)![]() |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Generálmajor |
Doba služby | 1892–1933 |
Sloužil | ![]() ![]() |
Složka | ![]() ![]() |
Velel | Východní front Severozápadní front |
Války | První světová válka Ruská občanská válka |
Vyznamenání | Řád rudého praporu |
![]() |
Pavel Pavlovič Lebeděv (rusky Павел Павлович Лебедев; 21. dubnajul./ 3. května 1872greg. Čeboksary, Ruské impérium – 2. července 1933, Charkov, SSSR) byl ruský a sovětský vojenský velitel.
Pocházel z pravoslavné chudé šlechty. Studoval v Nižním Novgorodu kadetský sbor, po jeho dokončení se stal kadetem na Alexandrovské vojenské škole. V roce 1897 nastoupil na Akademii generálního štábu a absolvoval ji v roce 1900 s vyznamenáním.
Na počátku první světové války již byl plukovníkem. Bojoval na východní a severozápadní frontě. V roce 1915 byl povýšen na generálmajora.
V roce 1918 odmítl přistoupit k bělogvardějcům a dobrovolně vstoupil do Rudé armády na osobní pozvání Vladimira Lenina. Zpočátku sloužil jako koordinátor mobilizace, později jako jeden z velitelů. V letech 1923 – 1924 byl členem revoluční vojenské rady.
Podílel se na porážce Kolčaka, Děnikina a Judeniče, je považován za jednoho z tvůrců tzv. Orelsko-Kromské operace z roku 1919, díky níž byl zastaven Děnikin. Po celou dobu občanské války pracoval velmi tvrdě – téměř každý den, domů se vracel ve čtyři hodiny ráno.
V letech 1922 - 1924 byl šéfem vojenské akademie Michaila Frunzeho. V roce 1925 se stal náčelníkem štábu a zástupcem velitele ukrajinského vojenského okruhu Jona Jakiry. Byl členem Všeukrajinského ústředního výkonného výboru. Zemřel v Charkově.
Na jeho počest je v Charkově pojmenována ulice.