V dnešním světě se Padma Čhöling (název článku) stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Od svého dopadu na společnost až po jeho důsledky v každodenním životě, Padma Čhöling upoutal pozornost akademiků, odborníků a občanů obecně. S multidisciplinárním přístupem se tento článek bude zabývat různými pohledy na Padma Čhöling a bude zkoumat jeho vliv v oblastech, jako je technologie, kultura, ekonomika a politika. Kromě toho budou analyzovány současné trendy související s Padma Čhöling a její možné budoucí projekce. Prostřednictvím této vyčerpávající analýzy se snažíme poskytnout komplexní pohled na Padma Čhöling a jeho význam v současném světě.
Padma Čhöling | |
---|---|
![]() | |
předseda vlády Tibetské autonomní oblasti | |
Ve funkci: leden 2010 – leden 2013 | |
předseda Tibetského lidového kongresu | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 2013 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Komunistická strana Číny |
Narození | 1952 Dengčen, prefektura Čhamdo |
Profese | politik |
Commons | Padma Choling |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Padma Čhöling (tibetsky པདྨ་འཕྲིན་ལས་, čínsky 白玛赤林, pchin-jinem Báimă Chìlín, anglicky Padma Choling, * 1952 Dengčen, prefektura Čhamdo) je tibetský politik, člen Komunistické strany Číny od roku 1970.
Narodil se v nevolnické venkovské rodině ve východním Tibetu, v sedmnácti letech vstoupil do čínské armády, kde sloužil až do roku 1986, kdy začal působit jako funkcionář tibetské samosprávy. Roku 2003 se stal místopředsedou vlády Tibetské autonomní oblasti a poté, co v roce 2008 osvědčil organizační schopnosti při likvidaci následků zemětřesení v okrese Damšung,[1] byl v lednu 2010 zvolen předsedou vlády.[2] Tuto funkci zastával do roku 2013, kdy ho nahradil Losang Gjalcen a Čhöling se stal předsedou tibetského Lidového kongresu (parlamentu). Roku 2012 byl zvolen do Ústředního výboru Komunistické strany Číny.
Je znám jako tvrdý zastánce oficiální čínské politiky vůči Tibetu a odpůrce dalajlámy Tändzina Gjamccha.[3] Ve svých vystoupeních klade důraz na stabilitu, jednotu čínského státu a ekonomický rozvoj.[4] Dalajlámův návrh, že by vzhledem ke komplikované politické situaci jeho nástupce neměl být vybrán tradičním procesem reinkarnace, ale raději volbou, označil Čhöling za znesvěcení buddhismu.[5]