V článku níže se ponoříme do fascinujícího světa Předseda Rady svobodného Československa. Od jeho počátků až po jeho dopad na dnešní společnost prozkoumáme mnoho aspektů Předseda Rady svobodného Československa a zjistíme, jak ovlivnil různé aspekty každodenního života. Doufáme, že prostřednictvím této podrobné analýzy poskytneme úplný a obohacující pohled na Předseda Rady svobodného Československa, který našim čtenářům umožní pochopit jeho důležitost a relevanci v dnešním světě.
Předseda Rady svobodného Československa byl nejvyšší výkonnou a reprezentativní funkcí Rady svobodného Československa, vrcholné politické organizace zahraničního třetího odboje.
V určitých obdobích existovaly vzhledem k trvalým neshodám uvnitř Rady i konkurenční exilové organizace (1951–1952 Národní výbor svobodného Československa – předseda Petr Zenkl; 1961–1972 Výbor pro svobodné Československo – předsedové 1961–1969 Jozef Lettrich a 1969–1972 Václav Majer), případně opoziční orgán, který se prohlašoval za legitimní vedení Rady (1953–1954 Řídicí výbor Rady svobodného Československa – předseda Josef Černý).
Často však dosahovali v řadách československého exilu postavení nejváženějších autorit osobnosti pohybující se mimo čelní pozice politicky institucionalizovaných forem odboje, zejména pak dvojice intelektuálů Ferdinand Peroutka a Pavel Tigrid. Jejich jména byla také oproti drtivé většině exulantů známa v průběhu komunistické totality i přímo ve vlasti. Peroutka byl považován za případného Benešova prezidentského nástupce, Radu spoluzakládal a v letech 1949–1956 v ní působil. V exilu jako osobnost jasně převyšoval ostatní. Po jeho smrti vyčníval především Tigrid.
Roku 1993 se Rada svobodného Československa v souvislosti s rozpadem ČSFR přeměnila na novou krajanskou organizaci Radu vzájemnosti Čechů a Slováků, v období 1993–2011 byl jejím předsedou Mojmír Povolný.