Othenio Abel

V dnešním článku se ponoříme do světa Othenio Abel, tématu, které v posledních letech upoutalo pozornost mnoha lidí. Ponoříme se do jeho původu, jeho dopadu na společnost a všech důsledků, které to obnáší. Othenio Abel je téma, které vyvolalo mnoho protichůdných názorů, takže je důležité důkladně porozumět všem aspektům, které ho obklopují. V tomto článku prozkoumáme všechny aspekty Othenio Abel a pokusíme se osvětlit toto složité a fascinující téma. Vydejte se s námi na toto dobrodružství poznání!

Othenio Lothar Franz Anton Louis Abel
Rodné jménoOthenio Lothar Franz Anton Louis Abel
Narození20. června 1875
Vídeň, Rakousko-Uhersko, dnes Rakousko
Úmrtí4. července 1946 (ve věku 71 let)
Mondsee, Rakousko
Alma materVídeňská univerzita
Povolánípaleontolog, zoolog, profesor, spisovatel literatury faktu, botanik a editor
ZaměstnavateléVídeňská univerzita
Univerzita v Göttingenu
Znám jakorakouský geolog a paleontolog
OceněníBigsby Medal (1911)
medaile Daniela Girauda Elliota (1920)
Erzherzog Rainer-Medaille (1921)
Politická stranaNárodně socialistická německá dělnická strana (od 1938)
DětiWolfgang Abel
Elfriede Ehrenberg-Abel
RodičeLothar Abel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Othenio Abel (20. června 1875 Vídeň – 4. července 1946 Mondsee) byl rakouský geolog a paleontolog a evoluční biolog. Společně s belgickým paleontologem Louisem Dollo byl spoluzakladatelem nauky o životě vyhynulého tvorstva a jeho přizpůsobení se okolí tzv. paleobiologie, kterou on sám v roce 1912 definoval jako „výzkum přizpůsobení se fosilních zvířat prostředí a zjišťování způsobu jejich života“.[1]

Život

Narodil se v rodině architekta Lothara Abela (1841–1896). V letech 1917–1934 působil jako profesor na Univerzitě ve Vídni a později v ústavu paleontologie na univerzitě v Göttingenu. Podílel se na průzkumu jeskyně Drachenhöhle u Mixnitz ve Štýrsku, kde bylo objeveno velké množství holocenních a pleistocenních kosterních pozůstatků, hlavně jeskynních medvědů.[2] Věnoval se paleontologii obratlovců, rekonstrukcím fosilních zvířat a regionální geologií třetihor Vídeňské pánve.[1]

Dílo

Mezi jeho nejvýznamnější díla patří monografie:[2]

  • Les dauphins longirostres du boldérien (miocène supérieur) des environs d'Anvers. Brüssel 1901–1931, doi:10.5962/bhl.title.16053
  • Les odontocètes du Boldérien (miocène supérieur) d'Anvers. Brüssel 1905, doi:10.5962/bhl.title.15923
  • Fossile Flugfische. Jahrbuch K. K. Geol. Reichsanstalt 56, Heft 1, Wien 1906, doi:10.5962/bhl.title.61007
  • Die Morphologie der Hüftbeinrudimente der Cetaceen. Wien 1907, doi:10.5962/bhl.title.16064
  • Grundzüge der Paläobiologie der Wirbeltiere. 470 Abb., 708 S., E. Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung (Erwin Nägele), Stuttgart 1911, doi:10.5962/bhl.title.61833
  • Vorzeitliche Säugetiere. Jena 1914
  • Die Paläontologie in Forschung und Lehre. In: Naturwissenschaften 3, 1915, S. 413–419
  • Paläobiologie der Cephalopoden aus der Gruppe der Dibranchiaten. 100 Fig., 281 S., Verlag Gustav Fischer, Jena 1916, doi:10.5962/bhl.title.46089, doi:10.5962/bhl.title.82313
  • Die Stämme der Wirbeltiere. 669 Fig., 914 S., Walter de Gruyter, Berlin und Leipzig, 1919, doi:10.5962/bhl.title.2114
  • Lehrbuch der Paläozoologie. 700 Abb., 500 S., Verlag Gustav Fischer, Jena 1920
  • Lebensbilder aus der Tierwelt der Vorzeit. 507 Abb., 643 S., Verlag Gustav Fischer, Jena 1922, doi:10.5962/bhl.title.61701
  • Geschichte und Methode der Rekonstruktion vorzeitlicher Wirbeltiere. Jena 1925
  • Paläobiologie und Stammesgeschichte". Jena 1929
  • Die Stellung des Menschen im Rahmen der Wirbeltiere. 1931
  • Die Drachenhöhle bei Mixnitz, 1931
  • Vorzeitliche Lebensspuren. Jena 1935
  • Die Tiere der Vorzeit in ihrem Lebensraum. Jena 1939
  • Das Reich der Tiere, 1939.
  • Vorzeitliche Tierreste im Deutschen Mythus, Brauchtum und Volksglauben. Jena 1939

Od roku 1928 byl Abel vydavatelem odborného časopisu Paläobiologica.

Politika

Od roku 1985 udělovala Rakouská akademie věd, každé dva roky, Cenu Othenia Abela, dotovanou částkou 3700 Euro, autorům významných děl v oblasti paleobiologie nebo za celoživotní dílo v oblasti paleontologie.

V roce 2012 v deníku Der Standard zveřejnil publicista Klaus Taschwer informace, že Abel se podílel na činnosti a založení tajné skupiny 18 profesorů („Medvědí jeskyně“) na Vídeňské univerzitě, která se snažila zmařit výzkum a kariéru levicových a židovských vědců na Vídeňské univerzitě v období mezi světovými válkami. Poté, i na základě už dříve známých Abelových antisemitských postojů, se univerzita rozhodla cenu přejmenovat.[3][4][5]

Existují ale i důkazy, že Abel nebyl bezvýhradným podporovatelem nacistické ideologie. Constantin, hrabě Stamati, pracující pro Říšské ministerstvo pro okupovaná východní území, vzpomínal, že Abel na pracovním zasedání RMfdbO v roce 1944 ve svém příspěvku otevřeně pochyboval o nacistické rasové teorii „Untermensch“ na východě. Tyto proklamace Abelovi „zajistily“ místo na „černé listině“ SS.[6]

Literatura

  • Kurt Ehrenberg: Abel, Othenio Lothar Franz Anton Louis. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 1, Duncker & Humblot, Berlin 1953, ISBN 3-428-00182-6, S. 13 (Digitalisat).
  • Abel Othenio. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, S. 1.
  • Stefan Khittel: Von der „Paläobiologie“ zum „biologischen Trägheitsgesetz“. Herausbildung und Festigung eines neuen paläontologischen Denkstils bei Othenio Abel, 1907–1934. Lang, Frankfurt am Main 2005, ISBN 3-631-52539-7.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Othenio Abel na slovenské Wikipedii a Othenio Abel na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Encyklopedický ústav SAV. Encyclopaedia Beliana (A-Belk). I.. vyd. Banská Bystrica: Veda, vydavateľstvo SAV a Stredoslovenské vydavateľstvo, a. s., 1999. 696 s. ISBN 80-224-0554-X. číslo publikace 3259. Kapitola A, s. 21. (slovensky) 
  2. ↑ a b Online-Lexikon AEIOU - Abel, Othenio . austria-forum.at . Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Der Standard: Hochburg des Antisemitismus, 12. Juni 2012
  4. ↑ Der Standard: Othenio Abel, Kämpfer gegen die "Verjudung" der Universität, 9. Oktober 2012
  5. ↑ Klaus Taschwer: Geheimsache Bärenhöhle. Wie ein antisemitisches Professorenkartell der Universität Wien nach 1918 jüdische und linke Forscherinnen und Forscher vertrieb. 2013 (online).
  6. ↑ Constantin Graf Stamati: "Zur Kulturpolitik des Ostministeriums". In: Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte, Miszelle (1958), Heft 1, 78-85.

Externí odkazy