Oleg Cokov

V dnešním světě je Oleg Cokov téma, které nabylo nebývalého významu v různých oblastech společnosti. Jak v akademické, obchodní i sociální sféře, Oleg Cokov se stal středem neustálých debat a diskuzí. Od svých počátků až po dopad na každodenní život Oleg Cokov upoutal pozornost odborníků i široké veřejnosti a vyvolal rostoucí zájem o pochopení jeho důsledků a aplikací. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Oleg Cokov, od jeho základů až po současné trendy, které ho obklopují, s cílem poskytnout komplexní pohled na toto dnes tak aktuální téma.

Oleg Jurjevič Cokov
Oleg Jurjevič Cokov (28. června 2021)
Oleg Jurjevič Cokov (28. června 2021)
Narození23. září 1971
Gazalkent
Úmrtí11. července 2023 (ve věku 51 let)
Berďansk
Příčina úmrtíraketový útok
Místo pohřbeníMajkop
Alma materVojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace
Povolánívoják
Oceněnímedaile Řádu za zásluhy o vlast 2. třídy
zasloužilý vojenský specialista Ruské federace
Odznak pro osoby dokončivší vyšší vojensko-vzdělávací instituce Ozbrojených sil SSSR
medaile Syrsko-ruské vojenské společenství
medaile Za výcvik
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleg Jurjevič Cokov (rusky Оле́г Ю́рьевич Цо́ков; 1971/1972, Sovětský svaz – 11. července 2023, Berďansk, Ukrajina) byl ruský generálporučík, který sloužil v ruských pozemních silách jako zástupce velitele Jižního vojenského okruhu. Byl zabit v červenci 2023 raketovým úderem během ukrajinské protiofenzívy proti ruské invazi na Ukrajinu.

V době své smrti byl nejvyšším padlým ruským velitelem. V červnu 2022 sice v Luhanské oblasti zemřel velitel 1. armádního sboru Roman Kutuzov, ale hodnost generálporučíka spolu s hvězdou Hrdina Ruska mu byly uděleny až posmrtně.[1]

Život

Oleg Cokov byl synem vojenského důstojníka Jurije Georgijeviče Cokova.[2] Jeho rodina se často stěhovala, vyrůstal na vojenských základnách a studoval na 11 různých školách, mimo jiné v Čojbalsanu a Semipalatinsku. Po vzoru svého otce si vybral vojenskou kariéru a byl přijat do vojenské školy v Taškentu. Po promoci v roce 1994 byl zařazen k 74. samostatné gardové motostřelecké brigádě v Jurze v Sibiřském vojenském okruhu jako velitel motostřelecké čety.

Cokov byl nasazen do první čečenské války, v lednu 1995 se zúčastnil bitvy u Grozného. Později byl povýšen na zástupce velitele praporu u 74. brigády. Poté byl přijat na Frunzeho vojenskou akademii, kterou ukončil v roce 2000. Téhož roku, již jako major, bojoval ve druhé čečenské válce jako velitel motostřeleckého praporu. Velitelem praporu zůstal až do roku 2004, kdy byl povýšen na podplukovníka a zástupce velitele brigády.[2]

Hodnost získal v relativně mladém věku 32 let. Jeho kariéra postupovala, v roce 2006 byl povýšen na velitele 228. motostřeleckého pluku 85. motostřelecké divize.[2] Poté byl jmenován zástupcem velitele 36. samostatné gardové motostřelecké brigády ve Východním vojenském okruhu, kde sloužil v letech 2009 až 2011.[3]

V listopadu 2010 vyšetřovací výbor Ruské federace obvinil Cokova ze spáchání podvodu a zneužití pravomoci v době, kdy velel 228. pluku.[4] Případ jeho kariéru ale neovlivnil a v roce 2011 byl Cokov přeložen jako náčelník štábu a zástupce velitele 33. samostatné motostřelecké brigády 49. vševojskové armády Jižního vojenského okruhu se sídlem v Majkopu. V letech 2014 až 2015 velel 810. samostatné námořní pěší brigádě.[5] V letech 2015 až 2018 velel 205. samostatné motostřelecké brigádě v Buďonnovsku,[6] 12. prosince 2016 byl povýšen na generálmajora.[7] V letech 2018 až 2019 byl zástupcem velitele 49. vševojskové armády.[8] V září 2019 Cokov začal studovat na Vojenské akademii generálního štábu. Po dvou letech absolvoval a byl jmenován náčelníkem štábu 2. gardové vševojskové armády.[9]

Cokov se zúčastnil ruské invaze na Ukrajinu, zahájené v únoru 2022. Podílel se na raketových útocích proti ukrajinským městům. V srpnu 2022 převzal velení 144. gardové motostřelecké divize. V září 2022 mluvčí ukrajinského prezidenta Oleksij Arestovyč uvedl, že Cokov byl zraněn. Ruská strana informaci tehdy označila za lež a ukrajinskou propagandu. Po jeho smrti ji však potvrdil poslanec Andrej Gurulov.[1]

Později byl Cokov povýšen na zástupce velitele Jižního vojenského okruhu a 17. února 2023 na generálporučíka.[10]

Cokov byl zabit 11. července 2023 při úderu proti velitelskému stanovišti 58. vševojskové armády v ukrajinském Berďansku během ukrajinské protiofenzívy.[11] K červenci 2023 byl jedním ze dvou nejvyšších ruských důstojníků zabitých na Ukrajině.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oleg Tsokov na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c ŠMEJKAL, Pavel. Další ruský generál se z Ukrajiny vrací v rakvi. Okupanti přišli už o více než desítku takových velitelů. Forum 24 . 2023-07-13. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c old.redstar.ru. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ nvo.ng.ru. Dostupné online. (rusky) 
  4. ↑ ngs.ru. Dostupné online. (rusky) 
  5. ↑ sevastopol.su. Dostupné online. (rusky) 
  6. ↑ st-vedomosti.ru. Dostupné online. (rusky) 
  7. ↑ Dostupné online. (rusky) 
  8. ↑ stapravda.ru. Dostupné online. (rusky) 
  9. ↑ Dostupné online. (rusky) 
  10. ↑ Dostupné online. (rusky) 
  11. ↑ edition.cnn.com. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy