Téma Octan hlinitý je tématem, které upoutalo pozornost lidí ze všech oblastí života. Ať už se jedná o kontroverzní téma, vlivnou osobu nebo historickou událost, Octan hlinitý dokázal vzbudit zájem a debatu v různých komunitách a sociálních kruzích. V průběhu let byl Octan hlinitý předmětem studia, analýzy a reflexe, což dokazuje jeho význam a dopad na společnost a populární kulturu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Octan hlinitý, od jeho původu a vývoje až po jeho vliv na dnešní svět.
Octan hlinitý (též acetát hlinitý) je jednak souhrnný název pro tři hlinité soli kyseliny octové (viz dále), a dále také triviální název jedné z uvedených sloučenin, dioctanu hlinitého.[1]
Existují tři hlinité soli kyseliny octové:
Trioctan vzniká, pokud se síran hlinitý smísí s octanem barnatým. Při smíšení hydroxidu hlinitého, acetanhydridu a ledové kyseliny octové ve vodě vzniká monooctan hlinitý. Dioctan se připravuje reakcí hlinitanu sodného (NaAlO2) s kyselinou octovou.
Dioctan hlinitý se používá v lékařství, především jako Burowův roztok (k obkladům pro léčbu kůže). Má adstrigenční a antibakteriální účinky.[1]
Burowův roztok, lat. liquor burowi, liquor aluminii acetici, aluminii subacetatis solutio, je 7,5–9% roztok zásaditého dioctanu hlinitého v destilované vodě. Dezinfekční roztok pojmenovaný podle svého objevitele východopruského očního lékaře a chirurga Karla Augusta von Burow (1800–1874). V českém prostředí je tento roztok více známý jako ‘Octan hlinitý’. Používán je na obklady otoků, působí chladivě a pomáhá otoky vstřebávat. Dříve byl octan hlinitý prodáván v sáčcích k rozpuštění při použití, nyní je na trhu též jako gel.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aluminium acetate na anglické Wikipedii.