Obytná zóna

Význam Obytná zóna v dnešní společnosti je nepopiratelný. Od nepaměti je Obytná zóna předmětem pozornosti a studia odborníků z různých oborů. Ať už jako zdroj inspirace, jako předmět debat nebo jako protagonista historických událostí, Obytná zóna zanechal nesmazatelnou stopu v kultuře a kolektivním vědomí. V tomto článku prozkoumáme dopad Obytná zóna v různých oblastech a analyzujeme jeho relevanci dnes. Od svého vlivu na umění a literaturu až po svou roli v politice a vědě je Obytná zóna nadále předmětem fascinace a kontroverze, podněcující zájem a reflexi v současné společnosti.

Obytná zóna ve španělské Barceloně

Obytná zóna je ulice vytvořená s ohledem na zájmy chodců a cyklistů, je navržená jako prostor sociální interakce či dětských her. Mohou sem vjíždět i motorová vozidla, ale pouze omezenou rychlostí, s ohledem na pěší. Obytné zóny jsou navrženy tak, že pěší, cyklistická a motorová doprava zde nejsou odděleny. Parkování je vozidlům povoleno jen na určená parkovací místa.

Historicky pěší zóny pocházejí 70. let 20. století z Nizozemska, vznikly pod názvem woonerf (v překladu rezidenční zóna). V komunikaci woonerf je celý uliční profil určen pro zeleň, obchody či bezmotorovou dopravu.[1]

Legislativa v Česku

Vjezd do obytné zóny v Praze na Zličíně

Obytná zóna v české legislativě je dle Zákona o silničním provozu č. 361/2000 Sb. paragrafu 39 definována jako oblast, jejíž začátek je označen dopravní značkou „Obytná zóna“ a konec je označen dopravní značkou „Konec obytné zóny“.[2] Zákon existuje od roku 2000, platnost nabyl v roce 2001.[3] V obytné zóně smějí chodci užívat pozemní komunikaci v celé její šířce, jsou zde povoleny hry dětí na pozemní komunikaci. V obytné zóně smí řidič jet rychlostí nejvýše 20 km/h. Přitom musí dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům, které nesmí ohrozit; v případě nutnosti musí zastavit vozidlo. Stání je dovoleno jen na místech označených jako parkoviště. Chodci musí umožnit vozidlům jízdu. Řidiči vyjíždějící z obytné zóny musí dát přednost všem vozidlům či organizovaným skupinám chodcům.

Je podobná pěší zóně, s rozdílem toho, že do pěší zóny není povolen vjezd všem vozidlům a není v ní povolena hra dětí na pozemní komunikaci.[4]

Pro navrhování obytných zón existuje technický předpis ministerstva dopravy.[5]

České obytné zóny plně nenaplňují původní ideu nizozemských woonerf, jsou totiž stále omezené geometrií větších aut, i když pro ně nejsou určeny.[1]

Reference

  1. ↑ a b Peter Bednár: Až naprší a neuschne. Ekolist.cz . . Dostupné online. 
  2. ↑ Provoz v obytné, pěší a cyklistické zóně, § 39 - Zákon o silničním provozu č. 361/2000 Sb.. zakony.kurzy.cz . . Dostupné online. 
  3. ↑ 361/2000 Sb. Zákon o provozu na pozemních komunikacích. Zákony pro lidi . . Dostupné online. 
  4. ↑ Pěší a obytná zóna. Bezpečné cesty . . Dostupné online. 
  5. ↑ TP 132 - Zásady zklidňování dopravy na pozemních komunikacích v obcích . Ministerstvo dopravy ČR, prosinec 2024. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Obytná zóna na Wikimedia Commons