Níðhöggr

Níðhöggr je v severské mytologii had či drak okusující kořeny světového stromu Yggdrasilu. Jeho jméno se skládá ze staroseverských slov níð označujícího zbabělost, zženštilost či odsuzované sexuální chování – především pasivní homosexuální styk, a höggr „ránu uštědřující“.^[1][2]

Podle díla Gylfiho oblouznění z Prozaické Eddy Níðhöggr ohlodává v Niflheimu u studny Hvergelmi jeden ze tří kořenů Yggdrasilu. Taktéž se zde uvádí, že veverka Ratatosk předává nevraživá slova mezi ním a orlem žijícím v koruně stromu, a vyjmenovává další hady, kteří s ním obývají studnu Hvergelmi. Ve Vědmině písni se objevuje pasáž kterou lze chápat tak že se krmí těly vrahů, křivopřísežníků a těch co svedli ženy svých blízkých. Na úplném konci básně je Níðhöggr zmiňován ještě jednou:

Podle Johna Lindowa, odborníka na středověkou Skandinávii, tato poslední sloka Vědminy písně následující po popisu konce světa a následného obrození sloužit jako efektivní zakončení přednesu básně a vyvolání v posluchačích pocit brzkého Ragnaröku. V každém případě však byl Níðhöggr symbolem chaosu a přicházejícího konce světa. Indoevropisté Georges Dumézil a Ake V. Ström přirovnali Níðhögga k védskému Ahi Budhnjáovi „hadu hlubin“, kterého zase spojili se světovým stromem Nyagrodha. Filolog Eleazar Meletinskij považuje Níðhögga za ekvivalent Jörmunganda, přičemž první figuruje ve vertikálním pojetí severské kosmologie, zatímco druhý v horizontálním.^[5][6][7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Níðhöggr na Wikimedia Commons