Nová lidová fronta

Nová lidová fronta
Nouveau Front populaire
Datum založení	10. června 2024
Vůdce	François Ruffin Olivier Faure Manuel Bompard Marine Tondelier Fabien Roussel
Předchůdce	Nová ekologická a sociální lidová unie (NUPES)
Členské strany	La France insoumise Socialistická strana Les Écologistes Francouzská komunistická strana
Politická pozice	levice[pozn. 1]
Barvy	červená
Oficiální web	nouveaufrontpopulaire.fr
Zisk mandátů ve volbách
Národní shromáždění	180/577
Senát	98/348
Evropský parlament	27/81
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nová lidová fronta (francouzsky: Nouveau Front populaire) je francouzská předvolební koalice levicových politických stran. Vznikla 10. června 2024 po volbách do Evropského parlamentu 2024. Politicky koalice navazuje na Novou ekologickou a sociální lidovou unii (NUPES), která existovala v letech 2022 až 2024. Název koalice se inspiroval antifašistickou Lidovou frontou, která ve Francii existovala v letech 1935 až 1938.

Účelem koalice bylo dosažení maxima mandátů v dvoukolových parlamentních volbách, které na červen a červenec 2024 vyhlásil francouzský prezident Emmanuel Macron. V nich bylo, po úspěchu ve volbách do Evropského parlamentu, favorizováno francouzské krajně pravicové Národní sdružení.^[2][3]

Koalice sdružuje levicové a radikálně levicové strany La France insoumise, Socialistická strana, Les Écologistes, Francouzská komunistická strana a další malé a regionální levicové strany.

Před volbami do Národního shromáždění v roce 2022 několik stran francouzské levice utvořilo volební koalici Nová ekologická a sociální lidová unie (NUPES). Spojením chtěly jednotně čelit stranám krajní pravice Národnímu sdružení Marine Le Pen a liberálního středu En Marche! Emmanuela Macrona. Strany koalice skončily v opozici, nicméně neměly jednotnou parlamentní skupinu.

Volby do Evropského parlamentu konané začátkem června 2024 přinesly úspěch Národnímu sdružení (30 % hlasů) a propad Macronovy Obnovy (14,6 %). V důsledku Macron okamžitě (na 30. června a 7. července) vyhlásil volby do Národního shromáždění. Francouzská levice začala hovořit o významném nebezpečí před krajní pravicí. Evropské volby ale ukázaly nejednotnost koalice NUPES, kdy strany často kandidovaly odděleně. Do popředí francouzské levice se navíc znovu dostala Socialistická strana (13,8 % hlasů) před La France insoumise (9,89 %).

Dne 10. června 2024 levicové strany přesto uzavřely novou volební koalici s názvem Nová lidová fronta (NLF). Název měl evokovat Lidovou frontu z třicátých let dvacátého století, která se zformovala proti narůstajícímu vlivu krajní pravice.

Ve volbách roku 2024 bylo z 546 kandidátů NLF: 229 z La France insoumise, 175 ze Socialistické strany, 92 z Les Écologistes a 50 z Francouzské komunistické strany. V případě, že do druhého kola voleb postoupili kandidáti Fronty z třetího místa, tak v rámci principu tzv. republikové fronty odstoupili. Šlo o cca 130 kandidátů. Nová lidová fronta se ve volbách umístila na prvním místě a získala 180% mandátů. Žádná strana nedosáhla většiny. Po volbách volební koalice dva týdny jednala o kandidátovi na premiéra, až koncem července navrhla nepříliš známou ředitelku hospodaření městského úřadu Paříže Lucii Castets.^[4] Prezident Macron v té době odmítl jednat o udělení pověření k sestavení vlády. Nejdříve chtěl záruku, že kandidátka bude mít podporu většiny dolní komory parlamentu. Současně také odložil jednání o nové vládě až do druhé poloviny srpna, kdy měla skončit olympiáda konaná v Paříži.^[5] Koncem srpna Macron odmítl kandidátku levicových stran a odůvodnil to tím, že krajní pravice by v případě jmenování levicové kandidátky vyvolala hlasování o nedůvěře vlády.^[6] Macron následně v září jmenoval premiérem Michela Barniera z konzervativní strany Les Républicains, která ve volbách skončila až čtvrtá se ziskem 5 procent hlasů.^[7]

Na začátku prosince 2024 Národní shromáždění schvalovalo státní rozpočet na rok 2025. Ten obsahoval pravicové reformy Macrona a opatření ke konsolidaci veřejných rozpočtů. Se škrty ovšem nesouhlasily jak levicová Nová lidová fronta, tak krajně pravicové Národní sdružení. Jelikož vláda odmítla dělat v návrhu ústupky požadované Národním sdružením, schválila si možnost schválit státní rozpočet bez hlasování parlamentu, což francouzské zákony umožňují. Poté je ovšem automaticky nutné hlasovat o vyslovení nedůvěry vládě. V tomto hlasování však Národní sdružení již vládu nepodrželo a ta tak dne 4. prosince 2024 padla. Barnier následně úřadoval v demisi.^[8]

Programově koalice slibovala zvrácení důchodové reformy z roku 2023, zvýšení platů státních zaměstnanců a benefitů, navýšení minimální mzdy o 14 %, zmražení cen základních potravin a energií. Potřebné navýšení vládních výdajů má být pokryto znovuzavedením daně z majetku a zrušením možnosti části daňových odpisů pro vysokopříjmové jedince. Stejně tak má dojít k úpravě daně z příjmu u vysokopříjmových skupin.

Koalice dále žádá dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Při usednutí do vlády hodlá koalice prosadit francouzské uznání Státu Palestina a navázání oficiálních diplomatických styků s touto entitou.^[9] Koalice hodlá zastropovat důchodový věk na 60 let a také zavést menstruační dovolenou.^[10]

• Národní konfederace práce (CNT)
• Francouzská demokratická konfederace práce (CFDT)
• Národní svaz autonomních odborů (UNSA)
• Jednotná odborová federace (FSU)
• Odborový svaz solidarity (SUD)

• Sdružení pro zdanění finančních transakcí a pro občanskou akci (ATTAC)
• Mladá antifašistická garda (JGA)
• Sdružení Demokracie Ekologie Solidarita (ADES)
• Révolution (R)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nová lidová fronta na Wikimedia Commons