V dnešním světě je Nisim Eli'ad téma, které nabylo na důležitosti a mělo významný dopad na společnost. Postupem času získal Nisim Eli'ad větší význam v různých oblastech a vyvolal diskuse, debaty a analýzy týkající se jeho relevance a důsledků. To je důvod, proč je nezbytné ponořit se do studia a porozumění Nisim Eli'ad, protože jeho pochopení a analýza jsou transcendentální pro pochopení světa, ve kterém žijeme. V tomto článku se ponoříme do různých dimenzí a aspektů souvisejících s Nisim Eli'ad s cílem poskytnout komplexní pohled na toto téma a jeho důsledky v dnešní společnosti.
Nisim Eli'ad נסים אליעד | |
---|---|
![]() Nisim Eli'ad | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Nezávislí liberálové |
Narození | 1. července 1919![]() |
Úmrtí | 15. listopadu 2014 (ve věku 95 let) |
Místo pohřbení | Hřbitov Jarkon |
Kneset | 6., 7., 8. |
Alma mater | Hebrejská univerzita |
Profese | politik, advokát a odborář |
Commons | Nissim Eliad |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nisim Eli'ad (hebrejsky נסים אליעד, rodným jménem נסים אמסלם, Nisim Amsalem; 1. července 1919 – 15. listopadu 2014) byl izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Nezávislí liberálové.
Narodil se ve městě Tiberias. Absolvoval Hebrejskou univerzitu (obor orientální studia, biblická studia, židovské dějiny). Dále studoval právní školu a získal osvědčení pro výkon profese právníka.[1]
V mládí byl aktivní v hnutí Makabi, Bejtar a angažoval se v mládežnické organizaci strany Mapaj. V roce 1950 se přidal k Pokrokové straně. Byl členem předsednictva a výkonného výboru Světové sionistické organizace a členem výkonného výboru odborové centrály Histadrut.[1]
V izraelském parlamentu zasedl poprvé po volbách v roce 1965, do nichž šel za Nezávislé liberály. Mandát ale získal až dodatečně, v prosinci 1968, jako náhradník. Byl členem výboru pro vzdělávání a kulturu a výboru pro záležitosti vnitra. Za Nezávislé liberály se dočkal zvolení i ve volbách v roce 1969. I tentokrát ale mandát obdržel až dodatečně, v prosinci 1969, jako náhradník za Mošeho Kola. Byl opět členem výboru pro vzdělávání a kulturu a výboru pro záležitosti vnitra. Na kandidátce Nezávislých liberálů pak do Knesetu pronikl po volbách v roce 1973, znovu jako náhradník za Moše Kola. Mandát získal až v březnu 1974. Nastoupil do parlamentního výboru pro záležitosti vnitra a životního prostředí a výboru pro ústavu, právo a spravedlnost. Ve volbách v roce 1977 mandát neobhájil.[1]