Nimrod (biblická postava)

V dnešním světě se Nimrod (biblická postava) stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Od odborníků v oboru až po širokou veřejnost nelze význam Nimrod (biblická postava) podceňovat. V průběhu let byl Nimrod (biblická postava) předmětem debat, výzkumu a analýz v mnoha kontextech, což odráží jeho významný dopad v různých oblastech společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Nimrod (biblická postava) a jeho vliv v dnešním světě, prozkoumáme jeho význam, vývoj a důsledky, které má pro současnost a budoucnost.

Nimrod
Narození1751 př. n. l.
Úmrtí1638 př. n. l. (ve věku 112–113 let)
Povolánípanovník a lovec
DětiElíezer[1]
Pharaoh[2]
RodičeKúš (Bible)
Funkcepanovník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nimrod s jelenem na staré rytině

Nimrod (hebrejsky נִמְרוֹד nebo נִמְרֹד‎) je biblická postava, která je zmíněna jak v 1. knize Mojžíšově, tak též v 1. Paralipomenon[3] a u proroka Micheáše[4]. Podle biblické zprávy byl synem Kúše, vnukem Cháma a pravnukem Noema. Je charakterizován jako „bohatýrský lovec před Hospodinem[5]. Podle židovské tradice údajně vlastnil Bohem zhotovený Adamův plášť[6], který mimo jiné k sobě vábil zvěř.[7] Z těchto důvodů Nimrodovo jméno zobecnělo jako označení lovce či myslivce (nimrod).

Podle biblického záznamu byl zakladatelem a králem první říše, které zpočátku zahrnovala města Bábel, Erek, Akkad, Kalne. Ačkoli se to v Bibli nikde výslovně neuvádí, židovská i křesťanská tradice pokládá Nimroda za iniciátora stavby babylónské věže. (Josephus Flavius tuto informaci dále rozvíjí.) Poté, co byla stavba věže zázrakem znemožněna, odešel, nebo rozšířil svou říši na území Asýrie a tam se stal stavitelem měst Ninive, Rechobot-Ir, Kalach, Resen. Pokud platí, že jméno Asýrie je odvozeno od jména Semova syna Aššura, lze pak předpokládat, že Nimrod se nestal jen lovcem zvěře, ale i lidí, že se z něj stal válečník a útočník. Je zajímavé, že historické památky na asyrskou kulturu nám ukazují úzké spojení mezi lovem a válkou.

Židovská mimobiblická literatura Nimroda označuje za krále, jenž přikázal postavit Babylónskou věž. Dále upřesňuje, že Nimrod založil několik měst v Mezopotámii, a jeho osobu ztotožňuje ještě se jménem Amráfel (hebrejsky אַמְרָפֶל), což byl podle Bible král Šineáru.[8] V hebrejštině je ve jménu Nimrod patrný názvuk slovesa נרד, jenž má tyto významy: „bouřit se, pobouřit, pomýšlet na vzpouru, vzbouřit se, vzpínat se“ [9].

Nimrod byl nejen mocný vládce, ale také modlář. Ne náhodou jeho jméno obsahuje konsonanty jména boha Namra-uddu, jenž byl znám též pod jménem Marduk.[10] Někteří badatelé mají za to, že biblický Nimrod ve skutečnosti „ztělesňuje historizaci mezopotámského boha lovu Ninurty“.[11] Jindy bývá ztotožňován s akkadským králem a velkým dobyvatelem Narám-Sínem. Podle tradice zapsané v midraších Nimrod údajně hodil mladého Abraháma do rozpálené pece za to, že se odmítl podílet na modloslužbě.[12] Abrahám Božím zázrakem přežil a později se s Nimrodem, neboli Amráfelem, znovu setkává v boji, kdy z jeho ruky osvobozuje svého synovce Lota.[13] Nakonec je Nimrod zabit Abrahámovým vnukem Ezauem, který toužil po jeho plášti, jímž k sobě vábil zvěř.[14]

Nimrodovo jméno se zachovalo v několika místních názvech (například hrad Nimrod na Golanských výšinách) a rovněž v legendách v sumerštině, asyrštině a pozdějších jazycích.

Odraz postavy

Souboj Nimroda s Abrahámem je často vnímán jako všeobecný souboj zla a dobra, soupeření polyteismu s monoteismem. Nimrod proto bývá často popisován jako předzvěst Antikrista. Nimrod je také svým úsilím na vybudování babylónské věže v zednářské nauce vnímán jako její duchovní zakladatel.

Odkazy

Reference

  1. Targum Pseudo-Jonathan on Genesis.
  2. Targum Pseudo-Jonathan on Genesis.
  3. 1Pa 1, 10 (Kral, ČEP)
  4. Mi 5, 5 (Kral, ČEP)
  5. Gn 10, 9 (Kral, ČEP)
  6. Gn 3, 21 (Kral, ČEP)
  7. Časopis Šavua tov 108/5769, str. 3. olam.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-29. 
  8. Gn 14, 1 (Kral, ČEP)
  9. PÍPAL, Blahoslav. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha: Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8. S. 93. 
  10. DYER, Charles H. Obnova Babylona. Ostrava: A-ALEF, 1997. ISBN 80-85237-55-5. S. 30. 
  11. ANTALÍK, Dalibor. Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2011. ISBN 978-80-7298-442-8. S. 224. 
  12. DIVECKÝ, Jan. Příběhy Tóry. Patnáct biblických zamyšlení. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-06-0. S. 39. 
  13. Gn 14, 1–24 (Kral, ČEP)
  14. Berešit raba 59, 7; Midraš Tanchuma

Literatura

Externí odkazy