V dnešním článku prozkoumáme Nikolaus Joseph von Jacquin, koncept, který v poslední době vyvolal velký zájem. Jak se společnost vyvíjí, Nikolaus Joseph von Jacquin se stal relevantním tématem v různých oblastech, od technologie po psychologii. V této komplexní studii budou analyzovány různé aspekty Nikolaus Joseph von Jacquin, jeho dopad na každodenní životy lidí a jeho význam v současné krajině. Od jeho počátků až po jeho vliv na současnou kulturu tento článek nabídne komplexní a podrobný pohled na Nikolaus Joseph von Jacquin s cílem poskytnout hlubší pochopení tohoto neustále se vyvíjejícího fenoménu.
Nikolaus Joseph von Jacquin | |
---|---|
![]() | |
Narození | 16. února 1727 Leiden |
Úmrtí | 26. října 1817 (ve věku 90 let) nebo 24. října 1817 (ve věku 90 let) Vídeň |
Alma mater | Univerzita v Leidenu |
Povolání | botanik, lékař, chemik, objevitel, profesor, pteridolog, bryolog, zoolog, ornitolog, metalurg, mykolog, entomolog a fyzik |
Zaměstnavatel | Vídeňská univerzita |
Ocenění | člen Královské společnosti |
Děti | Joseph Franz von Jacquin |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nikolaus Joseph von Jacquin (16. únor 1727, Leiden - 26. říjen 1817, Vídeň) byl francouzsko-rakouský botanik, narozený v Nizozemí. Jeho botanická zkratka je Jacq.
Narodil se v nizozemském Leidenu ve francouzské katolické rodině a navštěvoval katolické vzdělávací instituce, jako byla jezuitská kolej v Antverpách a katolická univerzita v Lovani. Vystudoval též lékařství a botaniku na univerzitě v Leidenu, kde ho vedl Adriaan van Royen, zastánce Linnéovy nomenklatury. S Linném si později Jacquin hojně dopisoval a užíval jeho binomický systém ve svých knihách. V letech 1750–1752 studoval medicínu též na pařížské Sorbonně, kde se setkával s botanikem Jussieuem, ale nakonec přešel (na doporučení přítele a osobního lékaře císařovny Marie Terezie Gerarda van Swietena) na univerzitu vídeňskou.
Zde dostal jedinečnou nabídku – zúčastnit se čtyřleté botanické expedice do Karibiku, která měla doplnit sbírky rostlin v zahradě císařského zámku Schönbrunnu. Expedice vyplula roku 1755. Sbírala květenu na Martiniku, v Grenadě, na Arubě, ve Venezuele, v Kolumbii, na Haiti, Jamajce i na Kubě. Do Vídně se vrátila roku 1759 a Jacquinovi zajistila proslulost. Ač měl nabídku profesorského místa z Innsbrucku a Petrohradu, nakonec roku 1763 přijal profesuru chemie a hutnictví na Báňské a hornické akademii ve slovenské Banské Štiavnici. Na Slovensku působil šest let. Poté se vrátil do Vídně, kde se stal profesorem chemie a botaniky na Vídeňské univerzitě a také ředitelem císařské zahrady v Schrönbrunnu. Zde byl také povýšen do šlechtického stavu a jeho syn Joseph Franz von Jacquin (1766-1839) vystudoval také lékařství a chemii a převzal po otci správu schönbrunnské zahrady.
Jeho klíčovými spisy jsou:
Další spisy:
Popsal přes 3000 nových druhů rostlin, například Androsace sempervivoides, Anthemis austriaca, Astragalus austriacus, Bryonia dioica, Campanula alpina, Campanula carpatica, Doronicum austriacum, Hieracium villosum, Loranthus europaeus, Meum athamanticum, Orchis palustris, Polygala major, Potentilla clusiana, Rhamnus saxatilis, Scopolia carniolica, Scorzonera parviflora, Viola alpina, Zinnia elegans aj.[2]