Nepravé dveře

Dnes se podíváme na Nepravé dveře, téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého vzniku má Nepravé dveře významný dopad na různé aspekty společnosti, vyvolává debaty, kontroverze a významné změny. V průběhu let se Nepravé dveře vyvíjel a přizpůsoboval měnícím se okolnostem a udržoval si svůj význam v různých sférách života. V tomto článku prozkoumáme historii, dopad a budoucnost Nepravé dveře a podíváme se na to, jak utvářela a nadále bude utvářet svět, ve kterém žijeme.

Nepravé dveře

Nepravé dveře je moderní označení užívané v egyptologii pro zvláštní druh stély v podobě plasticky vyvedených, avšak slepých dveří, uprostřed se závěsem stočeným do podoby kulatého překladu.[1] Byly významnou architektonickou součástí staroegyptských hrobek a chrámů[2] a představovaly středobod staroegyptského zádušního kultu.[3] Poprvé se objevují a poté jsou hojně rozšířeny v obětních kaplích v době Staré říše, významné místo si však udržely i v obdobích následujících.[4]

Bývaly zhotovovány[2] z jedné i více částí z kamene, méně často ze dřeva, zpravidla ve skutečných nebo větších rozměrech. Provedením se jednotlivé exempláře mohou značně lišit: zatímco někdy jsou vyvedeny velice realisticky, jindy jsou jen symbolicky naznačeny. V některých případech napodobují průčelí královského paláce. Po stranách pomyslného „vstupu“ je zobrazován zemřelý, ojediněle je plasticky znázorněn, jak přímo ze dveří vystupuje[2] (působivým příkladem jsou dveře v Iduově hrobce v Gíze[4]); kromě něj se ve výzdobě objevují někdy i jeho příbuzní nebo služebníci přinášející obětiny, výjimečně i bohové.[2] Častá je scéna nad portálem, kdy zemřelý (někdy i s další osobou) sedí před obětním stolem. Nezbytnou součástí výzdoby byly nápisy uvádějící jméno a tituly majitele hrobky, dále také pohřební texty.[2]

Nepravé dveře plnily obdobnou funkci jako serdab: protože byly vsazovány do západní (tj. podsvětí bližší) stěny obětních kaplí[5] a v jejich bezprostřední blízkosti stával obětní stůl a prohlubeň pro úlitby,[4] kde příbuzní zemřelému přinášeli obětiny, a současně přiléhaly k uzavřené části hrobky, tvořily předěl mezi světem mrtvých a světem živých[2]ka majitele hrobky jimi vstupovalo z pohřební komory do kaple, takže zemřelý mohl být účasten na obětinách, které mu byly přinášeny.

Odkazy

Reference

  1. FORMAN, Werner; QUIRKE, Stephen. Posmrtný život na Nilu. Překlad Ladislav Bareš. London: Opus Publishing, 1996. 192 s. S. 182. 
  2. a b c d e f VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 336n. 
  3. Český egyptologický tezaurus . . Dostupné online. 
  4. a b c FORMAN, Werner; QUIRKE, Stephen. Posmrtný život na Nilu. Překlad Ladislav Bareš. London: Opus Publishing, 1996. 192 s. S. 31n. 
  5. VERNER, Miroslav. Objevování starého Egypta : půlstoletí českých egyptologických výzkumů ve stínu pyramid. Praha–Litomyšl: Paseka, 2008. 408 s. ISBN 978-80-7185-896-6. S. 382. 

Související články

Externí odkazy