Dnes se podíváme na Nepravé dveře, téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého vzniku má Nepravé dveře významný dopad na různé aspekty společnosti, vyvolává debaty, kontroverze a významné změny. V průběhu let se Nepravé dveře vyvíjel a přizpůsoboval měnícím se okolnostem a udržoval si svůj význam v různých sférách života. V tomto článku prozkoumáme historii, dopad a budoucnost Nepravé dveře a podíváme se na to, jak utvářela a nadále bude utvářet svět, ve kterém žijeme.
Nepravé dveře je moderní označení užívané v egyptologii pro zvláštní druh stély v podobě plasticky vyvedených, avšak slepých dveří, uprostřed se závěsem stočeným do podoby kulatého překladu.[1] Byly významnou architektonickou součástí staroegyptských hrobek a chrámů[2] a představovaly středobod staroegyptského zádušního kultu.[3] Poprvé se objevují a poté jsou hojně rozšířeny v obětních kaplích v době Staré říše, významné místo si však udržely i v obdobích následujících.[4]
Bývaly zhotovovány[2] z jedné i více částí z kamene, méně často ze dřeva, zpravidla ve skutečných nebo větších rozměrech. Provedením se jednotlivé exempláře mohou značně lišit: zatímco někdy jsou vyvedeny velice realisticky, jindy jsou jen symbolicky naznačeny. V některých případech napodobují průčelí královského paláce. Po stranách pomyslného „vstupu“ je zobrazován zemřelý, ojediněle je plasticky znázorněn, jak přímo ze dveří vystupuje[2] (působivým příkladem jsou dveře v Iduově hrobce v Gíze[4]); kromě něj se ve výzdobě objevují někdy i jeho příbuzní nebo služebníci přinášející obětiny, výjimečně i bohové.[2] Častá je scéna nad portálem, kdy zemřelý (někdy i s další osobou) sedí před obětním stolem. Nezbytnou součástí výzdoby byly nápisy uvádějící jméno a tituly majitele hrobky, dále také pohřební texty.[2]
Nepravé dveře plnily obdobnou funkci jako serdab: protože byly vsazovány do západní (tj. podsvětí bližší) stěny obětních kaplí[5] a v jejich bezprostřední blízkosti stával obětní stůl a prohlubeň pro úlitby,[4] kde příbuzní zemřelému přinášeli obětiny, a současně přiléhaly k uzavřené části hrobky, tvořily předěl mezi světem mrtvých a světem živých[2] a ka majitele hrobky jimi vstupovalo z pohřební komory do kaple, takže zemřelý mohl být účasten na obětinách, které mu byly přinášeny.