Mluvit o Nemocniční nákaza je ponoření se do vzrušujícího a neustále se vyvíjejícího tématu. Od svého vzniku Nemocniční nákaza vzbuzoval zájem odborníků a fanoušků, kteří zkoumali jeho rozmanité aspekty a dimenze. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Nemocniční nákaza, od jeho dopadu na společnost až po možné budoucí aplikace. Prostřednictvím podrobné analýzy se snažíme nabídnout komplexní pohled na Nemocniční nákaza, který se zabývá její minulostí i současností a promítá její potenciální vývoj.
Nemocniční nákaza, odborně nozokomiální nákaza (zkr. NN; řecky nosokomeion = nemocnice, nosos = choroba, komeo = starat se) je přenosné infekční onemocnění vnějšího nebo vnitřního původu, které vzniklo v souvislosti s pobytem osob ve zdravotnickém zařízení. Za nemocniční nákazu je považována i nákaza, která se s ohledem na svoji inkubační dobu projeví až po propuštění pacienta ze zdravotnického zařízení nebo po jeho přeložení do jiného zdravotnického zařízení.
Infekce, jež je přítomna v době přijetí pacienta, může být považována za nozokomiální jen tehdy, když je epidemiologicky spojena s předcházející hospitalizací. Na vzniku těchto infekcí se podílí přítomnost určitých mikroorganizmů v nemocničním prostředí, oslabení organizmu chorobou a diagnostické a léčebné zásahy do organismu (např. operace, cévkování apod.). Nejčastějšími původci jsou bakterie Escherichia coli, Klebsiella, Proteus, Pseudomonas aeruginosa či Staphylococcus aureus.
Třídění nemocničních nákaz může být provedeno podle výskytu na nespecifické a specifické NN, podle původu na exogenní NN a endogenní NN a podle klinického projevu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nemocničná nákaza na slovenské Wikipedii.