Myš panonská

V dnešní době je Myš panonská téma, které se stalo aktuálním v dnešní společnosti. Postupem času se Myš panonská stal bodem konverzace a debat v různých oblastech, ať už v politice, vědě, zábavě nebo každodenním životě. Názory na tuto záležitost jsou různé a pozice týkající se Myš panonská jsou stejně různorodé. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Myš panonská a analyzujeme jeho dopad na dnešní společnost. Od svých počátků až po dnešní vliv je Myš panonská tématem, které nepřestává vyvolávat zájem a zve nás k zamyšlení nad jeho významem v našem každodenním životě.

Jak číst taxoboxMyš panonská
popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďmyšovití (Muridae)
Rodmyš (Mus)
Binomické jméno
Mus spicilegus
Petényi, 1882
Rozšíření druhu myš panonská
Rozšíření druhu myš panonská
Rozšíření druhu myš panonská
      celoroční výskyt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Myš panonská, také nazývána myš domácí panonská a myš obilní (Mus spicilegus, syn. Mus musculus spicilegus), je druhem myšovitého hlodavce.[2]

Taxonomie

Druh popsal Ján Šalamún Petian roku 1882.[2] Příbuzná je myši makedonské (Mus macedonicus) a dle analýzy DNA se od sebe oba tyto druhy oddělily před asi 170 až 290 tisíci lety. Myš makedonská a panonská spolu tvoří dohromady jeden klad, který se odštěpil od kladu myš domácí (Mus musculus)/myš středozemní (Mus spretus) před asi 930 tisíci až 1,29 miliony lety.[3]

Popis a chování

Myš panonská měří až 9 cm v délce těla, ocas dosahuje velikosti až 8,3 cm a zadní tlapa má velikost 1,4 až 1,7 cm. Zbarvení je na hřbetě okrové a břicho se vyvinulo bílé.[4] Myš panonská obývá řadu otevřených stanovišť (pastviny, pole, otevřené lesy…) až do 200 metrů, v lesích nežije. Na rozdíl od některých jiných myšovitých také neproniká k lidským sídlům.[5] Myš panonská tvoří kolonie, které žijí v podzemí. Nad hnízdní dutinou si před zimou vytvářejí shrabováním hlíny kupky (nazývané také kurgančiky), v nichž skladují potravu. Kupky mají elipsoidní tvar a v průměru mohou měřit i několik metrů. Na jejich stavbě se podílí několik myší. Kurgančiky jsou hlavním znakem, pomocí něhož lze rozpoznat přítomnost myši panonské v dané oblasti. Vzhledem lze tyto kupky zaměnit za krtiny, ale ty vznikají vyhrabováním hlíny zespodu, kdežto kurgančiky ne.[4][6]

Výskyt

Myš panonská je evropským endemitem, vyskytuje se od Rakouska a Srbska až po Rusko. V Česku nežije, v sousedním Slovensku obývá areál od Komárna po Nitru a Levice[4] a její areál výskytu se zde stále rozšiřuje.[5] Izolované populace byly objeveny na jihozápadě Balkánského poloostrova (Černá Hora, Albánie a Řecko). Zajímavostí je, že ač je zde podnebí teplé, myši si zde také vytvářejí kurgančiky s potravou na zimu.[6] Přestože se v některých oblastech tento druh vyskytuje obzvláště hojně a lze objevit až 100 kurgančiků na hektar, jinde je populace klesající. IUCN hodnotí tento druh jako málo dotčený taxon, i tak nicméně ohrožení může pramenit ze ztráty přirozeného prostředí. V Rumunsku je myš panonská považována za zemědělského škůdce.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. .
  2. ↑ a b myš panonská . BioLib . Dostupné online. 
  3. ↑ James G. Fox, Stephen Barthold, Muriel Davisson, Christian E. Newcomer, Fred W. Quimby, Abigail Smith. The Mouse in Biomedical Research: History, Wild Mice, and Genetics. : Elsevier, 2006. 352 s. ISBN 008046906X, ISBN 9780080469065. S. 16. (anglicky) 
  4. ↑ a b c DUNGEL, Jan; GAISLER, Jiří. Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2002. 150 s. ISBN 80-200-1026-2. S. 78. 
  5. ↑ a b c Coroiu, I., Kryštufek, B. & Vohralík, V. Mus spicilegus . IUCN, 2016, rev. 2017-3 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-29. (anglicky) 
  6. ↑ a b VOHRALÍK, Vladimír; SOFIANIDOU, Theodora. Records of mounds built by the Steppe Mouse (Mus spicilegus) (Mammalia: Rodentia) in Greece. Lynx. 2007, s. 83–88. ISSN 0024–7774. (anglicky) 

Externí odkazy