V moderním světě se Musée Guimet stal tématem velkého zájmu a debat. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost byl Musée Guimet předmětem studia a analýzy odborníků v různých oblastech. Jeho význam přesahuje hranice a kultury, protože jeho vliv je pociťován ve všech oblastech každodenního života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Musée Guimet, od jeho počátků až po jeho dnešní vývoj. Prostřednictvím přísné a podrobné analýzy se budeme snažit lépe porozumět důležitosti Musée Guimet v dnešní společnosti a její projekci do budoucna.
Musée Guimet | |
---|---|
Budova muzea | |
Údaje o muzeu | |
Stát | ![]() |
Město | Paříž |
Adresa | 6, place d'Iéna, 75016 Paris |
Zakladatel | Émile Guimet |
Založeno | 1889 |
Zaměření | asijské umění |
Kód památky | PA00086705 |
Zeměpisné souřadnice | 48°51′55″ s. š., 2°17′38″ v. d. |
Webové stránky | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Musée Guimet (Guimetovo muzeum), celým názvem Musée national des Arts asiatiques – Guimet (Národní muzeum asijského umění – Guimet) je muzeum, které se nachází v 16. obvodu na Place d'Iéna v Paříži a zaměřuje se na asijské umění.
Muzeum založil roku 1889 lyonský továrník Émile Guimet pro svou sbírku egyptského, asijského a antického umění. Už za jeho života se muzeum zaměřilo převážně na umění Asie. Od roku 1927 spadá muzeum pod Správu francouzských muzeí a bylo obohaceno o další exponáty z jiných muzeí. Roku 1945 byla egyptská část sbírky přesunuta do Louvru.
Rozdělení sbírek:
Fotografické archivy muzea[1] uchovávají také reprodukce muzejních děl v chronologii jejich prezentace, ale především velkou sbírku fotografií cestujících fotografů, jejichž snímky často svědčí o kvalitách významných profesionálních fotografů z raných dob fotografování. Byly pořízeny na Středním východě, v Indii a na Dálném východě. Zejména Samuel Bourne [2] (1834–1912), Felice Beato (asi 1825–1908) nebo Émile Gsell (1838–1879): tyto staré fotografie odhalují estetické pohledy na krajiny, místa a architekturu v Asii, ale také bezpočet portrétů a scén každodenního života, jejichž etnografická, sociální a historická hodnota je mezi odborníky uznávána. Francouzské archeologické mise v Číně (Édouard Chavannes, Paul Pelliot a Victor Segalen) nebo v Afghánistánu (Alfred Foucher nebo Joseph Hackin) navíc nabízejí další perspektivu více zaměřenou na detail, poskytují informace o podmínkách archeologických prací a ukazují návštěvníkům mistrovská díla z doby jejich objevení, kdy se vynořovala z písku pouště Sin-ťiang.