V tomto článku do hloubky prozkoumáme téma Moša Pijade, které je předmětem zájmu a debat v různých sférách společnosti. Moša Pijade vzbudil zájem odborníků, akademiků, odborníků i široké veřejnosti a vytvořil širokou škálu názorů a pohledů na jeho důležitost, implikace a relevanci v dnešní době. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme základní aspekty Moša Pijade, jeho dopad v různých kontextech a možné důsledky, které má pro budoucnost. Podobně se budeme věnovat různým přístupům a teoriím, které byly kolem Moša Pijade vyvinuty, s cílem nabídnout komplexní a vícerozměrnou vizi tohoto tématu.
Moša Pijade | |
---|---|
![]() | |
Narození | 4. ledna 1890 Bělehrad |
Úmrtí | 15. března 1957 (ve věku 67 let) Paříž |
Místo pohřbení | Tomb of national heroes on Kalemegdan (od 1957; 44°49′12″ s. š., 20°27′ v. d.) |
Povolání | politik, novinář, kritik umění, překladatel, politický komisař a malíř |
Ocenění | Národní hrdina Jugoslávie (1953) Řád národního osvobození Řád hrdiny lidu Řád hrdiny socialistické práce Partyzánská pamětní medaile 1941 … více na Wikidatech |
Politická strana | Svaz komunistů Jugoslávie |
Nábož. vyznání | judaismus |
Choť | Lepa Nešić-Pijade |
Funkce | poslanec |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Moša Pijade (srbsky Моша Пијаде; 4. ledna 1890 – 15. března 1957[1]) (také přezdívaný Čiča Janko, „Strýček Janko“) byl prominentní jugoslávský komunistický politik a partyzán. Narodil se v Srbsku a byl židovské národnosti. Patřil k nejbližším spolupracovníkům vůdce komunistických partyzánů Jugoslávie Josipa Broze Tita a byl řádným členem Srbské akademie věd a umění.
V mládí byl malířem a uměleckým kritikem. Zaobíral se též marxistickou teorií, přeložil Marxův Kapitál a Komunistický manifest do srbochorvatštiny. Zapojil se aktivně do komunistického hnutí a roku 1925 byl odsouzen k 25 letům vězení za revoluční aktivity (propuštěn byl po 14 letech). V březnu 1939 opustil brány věznice, nicméně ani ne o rok později byl internován do koncentračního tábora poblíž Bileći.
Za 2. světové války byl členem ústředního výboru Komunistické strany Jugoslávie a později jedním z členů Politbyra komunistické strany Jugoslávie, byl oslavován jako válečný hrdina a byl jedním z předsedů jugoslávského parlamentu v letech 1945–1953.
Byl kritizován za to, že se dopouštěl četných zločinů, především zabírání majetku velkostatkářům a kapitalistům (tzv. „leva skretanja“). Byl jedním z vůdců povstání v Černé Hoře,[2] ale je popsána jeho nemilosrdná krutost vůči lidem, kteří se odmítli připojit k jeho jednotce.
V roce 1948 přesvědčil Tita, aby umožnil těm Židům, kteří zůstali v Jugoslávii, emigraci do Izraele. Tito s jednorázovým opatřením souhlasil. Nakonec na lodi SS Kefalos odjely tři tisíce Židů v prosinci 1948 do Izraele. Mezi nimi Tommy Lapid, pozdější náměstek předsedy vlády, otec Ja'ira Lapida.[3]
Zemřel v Paříži v roce 1957, při návratu z Londýna, kde vedl rozhovory v čele jugoslávské parlamentní delegace.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moša Pijade na anglické Wikipedii.