Mladohegelovci
V dnešním světě je Mladohegelovci téma, které nabylo na významu v různých oblastech společnosti. Od politiky po populární kulturu, Mladohegelovci upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Postupem času se Mladohegelovci stal globálním fenoménem, který vyvolal debaty, kontroverze a v některých případech i vášnivé následování svých následovníků. Jak 21. století postupuje, Mladohegelovci je i nadále tématem zájmu a jeho vliv se odráží ve způsobu, jakým lidé interagují, informují se a jak se k sobě navzájem vztahují. V tomto článku prozkoumáme dopad Mladohegelovci na dnešní společnost a analyzujeme jeho význam v moderním světě.
Mladohegelovci (něm. Junghegelianer) nebo leví hegelovci byla skupina pruských intelektuálů, kteří navazovali na dílo filozofa George Wilhelma Friedricha Hegela. Mladohegelovci čerpali z jeho idejí, kritizovali náboženství (zároveň je však neortodoxně propagovali) a pruský politický systém.
Historie
Brzy po Hegelově smrti došlo ke konfliktu mezi konzervativními a radikálními stoupenci jeho filozofie. Počátek rozkolu v hegelovské škole je spojen s vystoupením Davida Strausse, který uveřejnil knihu Život Ježíšův (1835–1836).[1] To byl jeden z prvních projevů mladohegelovců. Pruský král Fridrich Vilém III. jejich aktivity povolil.
Prvně začali mladohegelovci kritizovat spíše náboženství než politiku. Spolu se starohegelovci začali přispívat do novin Hallische Jahrbucher (1836-43), které editoval Arnold Ruge, zastánce volného a spojeného Německa. Začali napadat katolicismus a ortodoxní protestantismus, zpočátku ale byli mírní, požadovali vývoj Pruska na konstituční monarchii s protestantským náboženstvím (ale odděleným od státu) a svobodou projevu. Hlavní "baštou" mladohegelovců byl Berlín, kde byl do roku 1838 jejich představitelem Bruno Bauer, který psal nejvíce protikřesťanských brožur v Německu.
Radikalizace a zpolitizování mladohegelovců nastala v roce 1840, když s nástupem krále Fridricha Viléma IV. došlo k omezením politické svobody a náboženské tolerance. Začaly se objevovat manifesty odmítající křesťanství a propagující ateismus (vedl je zejména Bauer). Po politické stránce opustili mladohegelovci Hegelovu politickou teorii a z větší části se obrátili k republikánství - výjimkou byl Moses Hess, který slučoval hegelovství s komunismem, a samozřejmě Marx a Engels.
Mladohegelovci brzy začali přijímat Fichteho názory, zvláště jeho idealismus.
Ačkoli mladohegelovci do jisté míry šířili demokratické myšlenky po Německu, jejich námaha brzy přišla vniveč, a když byly jejich noviny v roce 1843 zakázány, začali se mladohegelovci rozpadat.
Filozofie
Podle mladohegelovců má být stát založen na luteránském náboženství (ne ortodoxním; tato myšlenka byla rozhodně inspirována převahou luteránství v Prusku). Zavrhovali despotický státní aparát, útočili na filozofický základ náboženství a někteří členové navrhovali fyzické útoky proti vládním osobám (prvek anarchismu). Mladohegelovci jsou považováni za první nekřesťanské učence od dob Spinozy,[zdroj?] pravděpodobně se však podobné směry vynořovaly již dříve.
Kromě již zmíněných Strausse, Rugeho a Bauera patřili mezi mladohegelovce také Ludwig Feuerbach, Karl Neuwerck, Max Stirner, zprvu také Karl Marx a Friedrich Engels, August von Cieszkowski, Karl Schmidt a Edgar Bauer, zastánce oprávněnosti politického terorismu. Později se jejich myšlenkami nechal ovlivnit i Friedrich Nietzsche.
Literatura
- Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo hegelianismus, str. 164
- Halder - Müller, Philosophisches Wörterbuch. Freiburg: Herder 1993. Heslo Hegelianismus, str. 125.
- NETOPILÍK, Jakub. Co víte o filozofii 19. století. Díl 1. Praha: Horizont, 1988. 291 s.
- OJZERMAN, Teodor, 1976. Rozklad hegelovské filosofické školy. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 291–292.
- PEŠEK, Jiří, ed. Výbor z filozofických spisů mladohegelovců. 1. Překlad Naděžda Pelcová. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989. 355 s. ISBN 80-205-0078-2.
