Mjasiščev M-50

V tomto článku se ponoříme do tématu Mjasiščev M-50. Mjasiščev M-50 je téma, které vyvolalo velký zájem v různých oblastech společnosti, od politiky po vědu. V průběhu historie byl Mjasiščev M-50 předmětem mnoha výzkumů a diskusí, což vedlo k většímu porozumění a znalostem tohoto tématu. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy a přístupy související s Mjasiščev M-50 a také jeho dopad na dnešní společnost. Od svého vzniku až po budoucí důsledky je Mjasiščev M-50 vysoce relevantní téma, které si zaslouží hloubkovou analýzu.

Mjasiščev M-50
Určenístrategický bombardér
VýrobceMjasiščev
První let27. října 1959
CharakterVyřazen
UživatelSovětské letectvo
Vyrobeno kusů2
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mjasiščev M-50 z bočního profilu v Ústředním muzeu vojenského letectva v Moninu. Menší stroj s číslem 04 před ním napravo je Iljušin Il-28.
Mjasiščev M-50 v Ústředním muzeu vojenského letectva v Moninu (větší světlejší stroj s trojúhelníkovým křídlem napravo nahoře.

Mjasiščev M-50 (v kódu NATO „Bounder“) byl prototyp sovětského nadzvukového (supersonického) strategického bombardéru. Prototyp poprvé vzlétl 27. října 1959, sériová výroba však nebyla uskutečněna.[1]. Šlo o rychlý proudový bombardér se čtyřmi motory: dvěma motory Dobrynin VD-7 bez přídavného spalování na vnější straně a dva motory VD-7F s přídavným spalováním na vnitřních pozicích. Oba vnitřní motory byly umístěny na pylony pod křídlem a dva vnější na konci zkráceného delta křídla. V roce 1961 byl jeden z letounů předveden na letecké přehlídce na letišti v Tušinu. Stroj byl také nápadně podobný americkému bombardéru Convair B-58 Hustler.

Druhý letoun M-50 byl označen M-52 a poháněly ho motory Zubec 16-17.[2] Uložení motorů bylo upraveno a na kýlovou plochu letounu byly přidány další vodorovné ocasní plochy. Letoun byl sice dokončen, ale letu se nikdy nedočkal. Jako většina ostatních projektů sovětských supersonických strategických bombardérů z 60. let 20. století byl i tento ukončen. Prioritou se staly mezikontinentální balistické rakety a vesmírný program.

Specifikace (M-50A)

M-50

Technické údaje

  • Posádka: 2
  • Délka: 57,48 m
  • Rozpětí: 35,10 m
  • Výška: 8,25 m
  • Nosná plocha: 290,6 m²
  • Hmotnost prázdného letadla: 85 000 kg
  • Vzletová hmotnost: 175 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 200 000 kg
  • Pohonná jednotka: 4 × proudový motor Dobrynin VD-7BA, každý o tahu 93,16kN

Výkony

  • Maximální rychlost: 1 950 km/h
  • Dolet: 7 400 km
  • Dostup: 16 500 m
  • Plošné zatížení: 602 kg/m²
  • Poměr tah / hmotnost: 0,29

Výzbroj

  • 30 000 kg bomb nebo střel ve vnitřní pumovnici

Odkazy

Reference

  1. ↑ TOMEK, P. Lapcat s motory z vesmíru v civilní dopravě?. VTM Science . . Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. ↑ M-50 Bounder . . Dostupné online. 

Literatura

  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha: Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Sovětské bombardovací letouny, s. 184 a 186. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 47. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.