V tomto článku prozkoumáme dopad Miloš Budík na moderní společnost. Miloš Budík je předmětem zájmu a diskusí již dlouhou dobu a jeho vliv zahrnuje širokou škálu kontextů. Od kulturní po politickou sféru, Miloš Budík zanechal stopu ve všech aspektech současného života. Na následujících několika stránkách prozkoumáme, jak Miloš Budík formoval naše vnímání, chování a vztahy, a zvážíme jeho roli při utváření světa, který dnes obýváme.
Miloš Budík | |
---|---|
![]() Miloš Budík | |
Rodné jméno | Miloslav |
Narození | 24. srpna 1935 Brno ![]() |
Úmrtí | 12. února 2023 (ve věku 87 let) Brno ![]() |
Místo pohřbení | Hřbitov Brno–Řečkovice sk. 4, hrob 165 49.2542715N, 16.5834388E |
Povolání | fotograf |
Rodiče | Václav Budík Anna, roz. Müllanová |
Manžel(ka) | Jitka Budíková (sňatek 1961–2021) |
Děti | Michaela Těžká (dcera) Martin Budík (syn) |
Ocenění | Cena města Brna (2007) |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Miloš Budík (24. srpna 1935 Brno – 12. února 2023 Brno), rodným jménem Miloslav, byl český fotograf, jehož tvorba byla spojena především s rodným Brnem.[1] Na konci padesátých let zaznamenal první větší úspěchy na mezinárodních fotografických výstavách a ve stejné době se začal fotografií živit. V polovině šedesátých let Miloš Budík spoluzaložil skupinu VOX – výrazné umělecké sdružení dané dekády.[2] Prakticky celý život po nedokončených studiích na FAMU prožil v Brně-Řečkovicích.
Narodil se v Brně v rodině Václava Budíka (1. srpna 1903 Černčín – 20. listopadu 1944 Brno) a Anny Budíkové, rozené Müllanové (26. srpna 1905 Modřice – 7. ledna 1981 Brno), která pocházela z německé rodiny. Ještě v dětství přišel spolu s mladším bratrem Vojtěchem (* 1940) o otce, který pracoval jako soudní zřízenec a zahynul současně s dalšími zaměstnanci soudu při II. americkém náletu na Brno v paláci Morava v listopadu 1944.[3] Fotografovat začal v šestnácti letech a již velmi brzy dosáhla kvalita jeho prací mimořádné výše a osobitého rukopisu.[2]
V letech 1951–1955 vystudoval Vyšší průmyslovou školu chemickou v Brně. V letech 1956–1964 pracoval jako technický fotograf ve Státním archivu Brno. V letech 1964–1970 působil jako obrazový redaktor časopisu Věda a život. V letech 1970–1987 pracoval v organizaci Služba – družstvo invalidů Brno jako technický a reklamní fotograf.
Koncem padesátých let začal zasílat na mezinárodní fotografické soutěže amatérské tvorby svá díla. V tehdejším Československu patřil Miloš Budík k nejúspěšnějším fotografům, a to nejen v počtu snímků přijatých na výstavy, ale i v prestižních mezinárodních akcí, kterých se zúčastňoval.[4] Studoval na pražské FAMU, ale studia z rodinných důvodů přerušil a nikdy nedokončil.
Ve svých 25 letech s etablovanými fotografy Karlem Otto Hrubým a Vilémem Reichmannem vytvořil publikaci „Brno“. Knihu doprovází verše Jana Skácela a Ludvíka Kundery. Kvalitou jde o dodnes nepřekonanou publikaci o moravské metropoli.[4]
V roce 1965 vznikla skupina VOX – Miloš Budík, Jan Beran, Antonín Hinšt, Karel Otto Hrubý, Soňa Skoupilová, Vladimír Skoupil a Josef Tichý. Společně vytvářeli výstavní soubory, např. Variace, nebo Svět absurdit. V té době pracoval Miloš Budík pro časopis Host do domu, bulletin Dokořán a nastoupil do redakce časopisu Věda a život. Zde se věnoval dokumentární fotografii. Při dokumentární práci na fotografiích operace srdce spolupracoval s kardiochirurgem Janem Navrátilem.
Po rozpadu uskupení VOX v sedmdesátých letech se Miloš Budík zabýval krajinářskou fotografií. Zaměřil se především na fotografie z oblasti Vysočiny. Nechával se ovlivnit tvorbou svých přátel Karlem Otto Hrubým a Milošem Spurným. Mimo krajinářskou tvorbu se zúčastňoval fotografických soutěží jako porotce.[5] Vytvořil také portrétní galerii osobností literatury, divadla, lékařství, vědy a sportu.
Jeho autorské fotografie jsou zastoupeny v mnoha uměleckohistorických sbírkách u nás i v zahraničí. V roce 2007 obdržel za své dílo Cenu města Brna. Fotografické dílo Miloše Budíka patří k tomu nejlepšímu, co bylo v československé fotografii vytvořeno.[6]
K pětasedmdesátým narozeninám Miloše Budíka uspořádal v roce 2010 Dům umění města Brna v Domě pánů z Kunštátu výstavu Rozhovor o světle. Kurátor Lukáš Bártl připravil výběr nejdůležitějších období Budíkovy tvorby.[7] K jeho osmdesátým narozeninám pak uspořádala v roce 2015 stejná instituce retrospektivní výstavu v Galerii Jaroslava Krále v budově Domu umění města Brna (kurátorka Jana Vránová).[8] Ve stejném roce proběhla i výstava v domácí galerii G34 Brno Jaroslava Pulicara. V letech 2020–2022 proběhly jeho retrospektivní výstavy v knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově, v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě, v galerii Díra v Domě kultury města Ostravy a v Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě.[9][10][11][12] V roce 2023 proběhly posmrtně Budíkovy výstavy v Müllerově domě Muzea města Tišnova[13] a Muzeum města Brna přichystalo tři souběžné výstavy z jeho tvorby, které proběhly na hradě Špilberku, ve vile Tugendhat a galerii Valchařská.[14][15][16]
Zemřel ve věku 87 let 12. února 2023 v brněnské Nemocnici Milosrdných bratří, poslední rozloučení se uskutečnilo 17. února v brněnském krematoriu.[17][18][19]