Milan Píka

Dr. Ing. Milan Píka
Generál dvou armád
Narození	28. července 1922 nebo 28. června 1922 Hranice, Československo Československo
Úmrtí	20. března 2019 (ve věku 96 let) Bratislava, Slovensko Slovensko
Národnost	Češi
Rodiče	Heliodor Píka
Vojenská kariéra
Hodnost	brigádní generál
Doba služby	1940 – 1945
Sloužil	Československo
Složka	Československé perutě v RAF
Jednotka	310. československá stíhací peruť RAF
Války	Druhá světová válka
Vyznamenání	Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile za zásluhy I. stupně Československý válečný kříž Medaile Za zásluhy II. stupně (2002) Vyznamenání Zlaté lípy Záslužný kříž ministra obrany České republiky III. stupně Pamětní medaile náčelníka Generálního štábu ozbrojených sil Slovenské republiky Pamětní medaile ministra obrany SR I. stupně Řád Ľudovíta Štúra II. třídy Pamětní medaile k 60. výročí Slovenského národního povstání Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí Za zásluhy o ČSLA 1. stupeň Za zásluhy o ČSLA 2. stupeň Defence Medal Čestný odznak Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého

Milan Píka (28. července 1922 Hranice – 20. března 2019 Bratislava) byl slovenský a český brigádní generál, člen zahraničního odboje a příslušník RAF. Po komunistickém převratu byl režimem pronásledován v rámci komunistických politických procesů 50. let.^[1]

Narodil se v roce 1922 v Hranicích na Moravě, po obsazení nacistickým Německem uprchl v r.1939 s matkou do Rumunska za svým otcem Heliodorem Píkou. Později odcestoval do Francie, kde roku 1940 vstoupil do československého zahraničního odboje a stál u zrodu československé zahraniční armády. Než však mohl kvůli svému věku (na jaře 1940 mu ještě nebylo 17 let) nastoupit, byla Francie v květnu-červnu 1940 Německem dobyta.

Po pádu Francie odcestoval do Spojeného království, kde se vstoupil do Royal Air Force. Kvůli zrakové vadě se nemohl stát pilotem, ale sloužil zde u pozemního personálu RAF.

Po válce se na popud svého otce dal na studium, studoval právo na Karlově univerzitě. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl jako kapitán československé armády a pracovník ministerstva obrany v roce 1948 uvězněn. Byl falešně obviněn z přípravy únosu svého otce a spolupráce s britskou rozvědkou. Oficiálně pro nedostatek důkazů byl obvinění zproštěn (proces s ním a jeho údajnými společníky začal 16. února 1949, brzy po začátku procesu s jeho otcem gen. H. Píkou, který začal 28. ledna 1949). Jako persona non grata byl však vyloučen ze studií, degradován a získal umístěnku v dolech v Jáchymově. Nakonec se jáchymovskému trestu vyhnul, když se odstěhoval na Slovensko.^[2]

Jeho otec byl 21. června 1949 popraven ve vykonstruovaném soudním procesu,^[3] přičemž on sám usiloval od té doby o očištění jména svého otce jako oběti justiční vraždy.^[4] Nakonec se mu to povedlo až ve společensky volnějších 60. letech, poté co mu generál Ludvík Svoboda navrhl,^[5] aby žádal o soudní rehabilitaci.^[6]

V roce 2014 jej slovenský prezident Gašparovič a český prezident Zeman současně povýšili do hodnosti brigádního generála. Byl tedy jediným generálem dvou armád – české a slovenské.^[7]

Zemřel v březnu 2019 ve věku 96 let. V říjnu 2019 jej Městský soud v Praze rehabilitoval, neboť potvrdil, že komunistické obvinění z přípravy únosu, na jehož základě byl v roce 1948 uvězněn, bylo nezákonné. Ačkoliv Milan Píka za svého života bojoval za nápravu křivd komunistické justice, o jeho vlastní rehabilitaci musela požádat až jeho dcera, Dagmar Sedláčková.^[8]