V tomto článku prozkoumáme Milada Gampeová, téma, které v poslední době zaujalo mnoho lidí. Milada Gampeová je zdrojem debat a diskuzí v dnešní společnosti a má důležitý dopad na různé aspekty každodenního života. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy a názory na Milada Gampeová a také jeho význam pro naši kulturu, historii a budoucnost. S kritickým a reflexivním pohledem se pokusíme osvětlit toto téma, které je dnes tak aktuální, a nabídneme různé přístupy a argumenty, které vybízejí k zamyšlení a debatě.
Milada Gampeová | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Milada Švagrovská |
Narození | 9. dubna 1884 Praha ![]() |
Úmrtí | 6. května 1956 (ve věku 72 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Milada Gampeová, rodným příjmením Švagrovská (9. dubna 1884 Praha[1] – 6. května 1956 Praha) byla česká divadelní a filmová herečka. Do dnešní doby je známa jako Alžběta z Rispaldiců ve veselohře Ducháček to zařídí.
Narodila se v rodině pražského řezníka Kamila Švagrovského (1856–??) a manželky Kateřiny, rozené Markové (1865–??).[1] Měla starší sestru Kamilu (1883–1951).[2] Manželství rodičů bylo roku 1892 rozloučeno a roku 1897 byla tato rozluka zrušena.[3]
Herectví studovala soukromě u Karla Šimanovského. V roce 1900 poprvé vystoupila pohostinsky v Národním divadle, kde byla poté v letech 1901–1902 angažována.[4]
V roce 1902 divadelní kariéru přerušila a tehdy osmnáctiletá se dne 30. září 1902 provdala za sedmadvacetiletého pražského obchodníka s vínem Julia Gampeho (1875–1926).[5]Krátce po svatbě, se jí narodil syn Kamil Gampe (1903–1968). Na scénu se vrátila v roce 1906 a působila v divadlech: Uranie, Pištěkovo divadlo a hlavně Švandovo divadlo, později přejmenované na Intimní divadlo. Po rozpuštění divadelního souboru v roce 1928[6] hrála pohostinsky v různých divadlech, např. v Divadle Vlasty Buriana.
Její repertoár sahal od dramatických rolí až po role komické.
Od roku 1919 hrála i ve filmu. Z několika němých filmů se dochoval pouze film Řina z roku 1926. V éře zvukového filmu hrála role hospodyní, tet či matek (např. Ať žije nebožtík, Jedenácté přikázání (1935), Mravnost nade vše (1937), Ducháček to zařídí, Neporažená armáda (1938), Ulice zpívá (1939), Valentin Dobrotivý (1942), Jestřáb kontra Hrdlička (1953)).
Je pohřbena s rodiči, manželem, a synem na hřbitově Malvazinky, hrob UIII, 18.