Michel Garicoïts

V dnešním světě je Michel Garicoïts téma, které vyvolává velký zájem a debaty. Od svých počátků až do současnosti byl Michel Garicoïts předmětem studia a úvah odborníků v různých oblastech. Její dopad na společnost, ekonomiku, kulturu a dokonce i politiku byl v průběhu času významný. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Michel Garicoïts, analyzujeme jeho relevanci v současném kontextu a jeho možný vliv v budoucnu. Kromě toho prozkoumáme různé perspektivy a názory, které existují kolem Michel Garicoïts, s cílem nabídnout širokou a kompletní vizi na toto téma.

Svatý
Michael Garicoits, SCI
kněz a zakladatel
Narození15. dubna 1797
Ibarre
Francouzská republikaFrancouzská republika Francouzská republika
Úmrtí14. května 1863
Betharram
Francouzské císařstvíFrancouzské císařství Francouzské císařství
Svátek14. květen
Státní občanstvíFrancie
ŘádKněží Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Vyznáníkatolická církev
Blahořečen10. května 1923, bazilika sv. Petra, Italské království, Pius XI.
Svatořečen6. července 1947, bazilika sv. Petra, Vatikán, Pius XII.
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributykněžský oděv
PatronemKněžích Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, učitelů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Michael Garicoits, SCI (15. dubna 1797, Ibarre – 14. května 1863, Betharram) byl francouzský římskokatolický kněz, zakladatel a člen kongregace Kněžích Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Katolická církev jej uctívá jako světce.

Život

Jeho rodný dům v Ibarre
Obraz

Mládí

Narodil se na baskickém pobřeží na jihu Francie v roce 1797 v rodině chudého domkáře, která při pronásledování církve během francouzské revoluce ukrývala pronásledované kněze.

Michael přijal první svaté přijímání až ve 14 letech, což bylo v tehdejších poměrech poněkud pozdě. Už tehdy se v něm objevilo volání po kněžské službě. Matka mu jeho úmysl rozmlouvala, ne že by mu kněžství nepřála, ale studium nebylo zadarmo a rodina třela doslova bídu s nouzí.

Michaelova babička chlapce chápala a rozhodla se mu pomoci. Vyhledala faráře v Saint-Palaise, který byl rodině z dob pronásledování zavázán, a ten slíbil, že chlapci dopomůže ke kněžství. Michael si na studia vydělával pasením dobytka a posluhou u diecézního biskupa.

Kněžství

Dne 20. prosince 1823 přijal z rukou arcibiskupa (a budoucího kardinála) Paula-Thérèse-Davida d'Astrose v katedrále Panny Marie v Bayonne kněžské svěcení a o rok později se stal combským vikářem. Jako vikář začal s potíráním jansenistických bludů, které tehdy zmítaly nemalou částí církve. Povzbuzoval k častému svatému přijímání a k úctě k Božskému Srdci Páně.

V roce 1835 založil novou kongregaci řádem jezuitů, kterou nazval Kněží Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Posláním kongregace byla výchova a duchovní péče.

Závěr života

Kongregaci Michael řídil skoro tři desetiletí. Schválení kongregace se ale za života nedočkal. Kongregace byla schválena papežem až v roce 1877, čtrnáct let po Michaelově smrti.

Úcta

Jeho beatifikační proces započal dne 15. května 1899, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 10. prosince 1916 jej papež Benedikt XV. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného.

Blahořečen byl v bazilice sv. Petra dne 10. května 1923 papežem Piem XI. Svatořečen byl papežem Piem XII. dne 6. července 1947 v bazilice sv. Petra

Jeho památka je připomínána 14. května. Bývá zobrazován v kněžském oděvu. Je patronem jím založené kongregace a vyučujících.

Odkazy

Související články

Externí odkazy