Michael II. Amorijský
V dnešním světě se Michael II. Amorijský stal tématem rostoucího zájmu lidí všech věkových kategorií a prostředí. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu na populární kulturu, Michael II. Amorijský upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. V tomto článku prozkoumáme důležitost Michael II. Amorijský do hloubky, analyzujeme jeho vývoj v průběhu času a prozkoumáme jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Od svého vzniku až po současnou relevanci má Michael II. Amorijský co nabídnout, pokud jde o reflexi a pochopení světa kolem nás.
| Michael II. Amorijský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 770 Amorium |
| Úmrtí | 2. října 829 (ve věku 58–59 let) Konstantinopol |
| Potomci | Theofilos |
| Příbuzní | Marie Byzantská, Michael III., Thekla Byzantská, Konstantin Byzantský a Anastasia (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michael II., zvaný Psellos („Koktavý“) nebo „Amorijský“ (770, Amorion , Frýgie – 2. října 829), byl byzantský císař od roku 820. Svoji kariéru začal jako voják, díky svým schopnostem však vystoupal až do hodnosti generála.
Podporoval intronizaci svého válečného druha Leona Arména (v roce 813). Později byl ale kvůli odhalenému spiknutí proti císaři v prosinci 820 odsouzen k smrti. Jeho přívržencům se však podařilo ho osvobodit z vězení a dosadit jej jako prvního člena amorijské dynastie na trůn.
Jeho vláda se vyznačuje mnoha významnými událostmi. Brzo poté co byl ustaven císařem, se proti němu vzbouřil v Malé Asii jeho někdejší přítel Tomáš zvaný Slovan, což vedlo k vleklé a krvavé občanské válce v letech 822–824. Tomáš byl dokonce s podporou chalífy korunován za císaře patriarchou v Antiochii. Když však neuspěl při obléhání Konstantinopole, byl s pomocí Bulharů chycen a popraven. Oslabení říše využili Arabové k dobytí Kréty v roce 823 a Sicílie v roce 829.
Přes své sympatie k obrazoborectví (ikonoklasmus), se snažil uklidnit ikonoduly. Způsobil však hněv kléru, když uzavřel druhé manželství s Eufrosyne, dcerou Konstantina VI., což nebylo ortodoxními kruhy tolerováno, obzvlášť ne u císaře.
Postava císaře Michaela II. Psella je odlišná od postavy historika Michaela Psella (1017/1018–1078), který je proto znám také jako Michael Psellos Mladší.
Literatura
- HERRINOVÁ, Judith. Ženy v purpuru. Praha: Mladá fronta, 2005. 352 s. ISBN 80-204-1191-7.
- ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. 529 s. ISBN 80-200-0454-8.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael II. Amorijský na Wikimedia Commons - Biografie Michael II. (německy)
| Byzantští císaři | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Leon V. Arménský |
820–829 Michael II. Amorijský |
Nástupce: Theofilos |
