Michael Atiyah

Téma Michael Atiyah je široce diskutované a vyvolalo velký zájem v dnešní společnosti. Po desetiletí je Michael Atiyah předmětem diskusí mezi odborníky z různých oborů a je také předmětem zájmu široké veřejnosti. Jeho význam je nepopiratelný a jeho dopad zasahuje do různých oblastí společnosti. V průběhu let prošel Michael Atiyah významnými změnami, které poznamenaly jeho vývoj a jeho vliv v současném světě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Michael Atiyah, od jeho původu až po jeho dnešní dopad, s cílem nabídnout komplexní a aktualizovanou vizi tohoto velmi relevantního tématu.

Sir Michael Atiyah
Narození22. dubna 1929
Hampstead, Londýn, Anglie
Úmrtí11. ledna 2019 (ve věku 89 let)
Edinburk
NárodnostSpojené království
Alma materVictoria College
Trinity College na Cambridgi
PracovištěUniverzita v Cambridgi
Oxfordská univerzita
Institute for Advanced Study
Univerzita v Leicesteru
Univerzita v Edinburghu
Obormatematika
OceněníFieldsova medaile (1966)
Copleyho medaile (1988)
Abelova cena (2004)
Manžel(ka)Lily (Brown) Atiyah
RodičeEdward Selim Atiyah
PříbuzníPatrick Selim Atiyah[1] (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Francis Atiyah (22. dubna 1929 Hampstead – 11. ledna 2019) byl britský matematik zabývající se geometrií. Vyrostl v Súdánu a Egyptě, ale většinu své akademické kariéry strávil ve Spojeném království v Oxfordu a Cambridgi a ve Spojených státech na Institute for Advanced Study. Byl prezidentem Královské společnosti (1990–1995), ředitelem Trinity College (1990–1997), kancléřem Univerzity v Leicesteru (1995–2005) a prezidentem Královské společnosti v Edinburghu (2005–2008). Byl čestným prezidentem na Univerzitě v Edinburghu.

Mezi jeho spolupracovníky v matematice patří např. Raoul Bott, Friedrich Hirzebruch a Isadore Singer a jeho studenti Graeme Segal, Nigel Hitchin a Simon Donaldson. Spolu s Hirzebruchem položil základy pro topologickou K-teorii, důležitý nástroj v algebraické topologii, který popisuje způsoby, kterými může být ohýbán prostor. Atiyahova-Singerova věta o indexu, kterou spolu se Singerem dokázal v roce 1963, se využívá k určení počtu řešení diferenciálních rovnic. V roce 1966 získal Fieldsovu medaili, v roce 1988 Copleyho medaili a v roce 2004 Abelovu cenu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael Atiyah na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MacTutor History of Mathematics archive.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Držitelé Fieldsovy medaile

Lars Ahlfors, Jesse Douglas (1936) • Laurent Schwartz, Atle Selberg (1950) • Kunihiko Kodaira, Jean-Pierre Serre (1954) • Klaus Roth, René Thom (1958) • Lars Hörmander, John Milnor (1962) • Michael Atiyah, Paul Cohen, Alexander Grothendieck, Stephen Smale (1966) • Alan Baker, Heisuke Hironaka, Sergej Petrovič Novikov, John Griggs Thompson (1970) • Enrico Bombieri, David Mumford (1974) • Pierre Deligne, Charles Fefferman, Grigorij Margulis, Daniel Quillen (1978) • Alain Connes, William Thurston, Čchiou Čcheng-tung (1982) • Simon Donaldson, Gerd Faltings, Michael Freedman (1986) • Vladimir Drinfeld, Vaughan Jones, Šigefumi Mori, Edward Witten (1990) • Jefim Zelmanov, Pierre-Louis Lions, Jean Bourgain, Jean-Christophe Yoccoz (1994) • Richard Borcherds, William Timothy Gowers, Maxim Lvovič Koncevič, Curtis T. McMullen (1998) • Laurent Lafforgue, Vladimir Voevodskij (2002) • Andrej Okounkov, Grigorij Perelman, Terence Tao, Wendelin Werner (2006) • Elon Lindenstrauss, Ngo Bao Chau, Stanislav Smirnov, Cédric Villani (2010) • Marjam Mírzácháníová, Artur Avila, Martin Hairer, Manjul Bhargava (2014) • Caucher Birkar, Alessio Figalli, Peter Scholze, Akshay Venkatesh (2018)

Držitelé Abelovy ceny

Jean-Pierre Serre (2003) • Michael Atiyah, Isadore Singer (2004) • Peter Lax (2005) • Lennart Carleson (2006) • Srinivasa Varadhan (2007) • John Griggs Thompson, Jacques Tits (2008) • Michail Gromov (2009) • John Tate (2010) • John Milnor (2011) • Endre Szemerédi (2012) • Pierre Deligne (2013) • Jakov Sinaj (2014) • John Forbes Nash, Louis Nirenberg (2015) • Andrew Wiles (2016) • Yves Meyer (2017) • Robert Langlands (2018) • Karen Uhlenbeck (2019) • Hilel Fürstenberg, Grigorij Alexandrovič Margulis (2020) • László Lovász, Avi Wigderson (2021) • Dennis Sullivan (2022) • Luís Angel Caffarelli (2023) • Michel Talagrand (2024)