Meteorická fotografie

V dnešním článku prozkoumáme Meteorická fotografie, vysoce relevantní téma, které v poslední době upoutalo pozornost veřejnosti i odborníků. Meteorická fotografie se ukázal být různorodým a multidisciplinárním bodem zájmu s důsledky od zdraví a vědy až po politiku a populární kulturu. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme různé aspekty Meteorická fotografie, jeho potenciální dopady a jeho vývoj v čase. Shromažďováním aktualizovaných a spolehlivých informací se snažíme nabídnout úplnou a obohacující vizi tohoto tématu, která nepochybně vyvolá úvahy a debaty v různých oblastech.

Meteorická fotografie je obor astrofotografie, který se věnuje fotografickému záznamu meteorů. Původně se fotografovalo běžnými nebo upravenými fotografickými přístroji; od 50. let 20. století se používají speciální bolidové kamery, které dokážou snímat celou oblohu.

Historie

Náhodně se první meteor podařilo vyfotografovat koncem 19. století v Praze.[1] První plánovaná fotografická pozorování meteoritů se začala provádět brzy po I. světové válce.[2] Nešlo však o každodenní systematické pozorování meteorů tak, jak je známe dnes. Fotografovalo se jen ve dnech výskytu meteorických rojů. V Československu to prováděl především astronom Josef Sýkora (1870–1944) na hvězdárně Josefa Friče v Ondřejově.[3]

Zájem o fotografování meteorů byl tehdy výrazně podpořen dnes již legendární fotografií Josefa Klepešty (1895–1976).[4] Ten 12. září 1923 fotografoval galaxii M31 v souhvězdí Andromedy. Během 4hodinové expozice mu zorným polem dalekohledu prolétl jasný bolid.[2] Ve výsledné fotografii jsou proto zobrazeny oba dva objekty.

Po 2. světové válce začal se systematickým fotografováním bolidů v roce 1951 v Astronomickém ústavu v Ondřejově Zdeněk Ceplecha.[2]. Zpočátku se používalo 5 jednotlivých kamer, ale pro možnost výpočtu dráhy bolidu se začalo fotografovat současně ze 2 míst.[5]

Bolidová kamera

Související informace naleznete také v článku Bolidová kamera.

Od 50. let 20. století se k fotografickému záznamu meteorů používají speciální bolidové kamery, které dokážou snímat celou oblohu. Zároveň jde z jejich záznamů získat i další informace o meteoru – jeho rychlost, přesný okamžik přeletu apod.

První bolidové kamery

Zdeněk Ceplecha vylepšoval snímání meteorů a v roce 1955 sestrojil za spolupráce vedoucích astronomů Vladimíra Gutha (1905–1980) a Františka Linka (1906–1984) první skutečnou bolidovou kameru.[6] Skládala se z 10 relativně jednoduchých individuálně vyrobených fotografických přístrojů (kamer)[2] s objektivy o ohniskové vzdálenosti f=180 mm. Snímalo se na skleněné fotografické desky 9×12 cm. Před těmito kamerami rotoval dvouramenný sektor, který přerušoval vyfotografovanou stopu meteoru pravidelnými tmavšími úseky (z jejich vzdálenosti je pak možno zjistit rychlost meteoru).

Automatické bolidové kamery v Astronomickém ústavu na Ondřejově

Tato soustava kamer byla umístěna v Astronomickém ústavu v Ondřejově. Obdobná soustava se nacházela v 40 km vzdálené Prčici. Z kombinace snímků z Ondřejova a z Prčice se pak počítaly důležité parametry dráhy bolidu – přesná poloha a výška nad zemí.

Moderní Automatická bolidová kamera

Současné Automatické bolidové kamery vyvíjí v České republice Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu Akademie věd.[7] Oproti předcházejícím typům mají mnoho dalších vylepšení, která jim umožňují pracovat desítky dnů bez obsluhy. V současnosti (rok 2008) pracuje téměř 20 těchto bolidových kamer v České republice a na Slovensku jako součást Evropské bolidové sítě. Pracují také v poušti Nullarbor v Austrálii.

Odkazy

Reference

  1. ↑ GRYGAR, Jiří. Nebeský cestopis . Český rozhlas Leonardo, 2009-01-24 . Kapitola Tradice astronomie v ČR. Čas 24:20 od začátku stopáže. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d CEPLECHA, Zdeněk. Výzkum meteorů. In: HADRAVA, Petr. Ondřejovská hvězdárna 1898 – 1998. Praha 1998: Astronomický ústav AV ČR v nakladatelství Vesmír ISBN 80-902487-1-3. S. 155–164.
  3. ↑ GRYGAR, Jiří. Česká astronomie a astrofyzika ve XX. století . 2000 . Kapitola 2. Epocha první republiky. Dostupné online. 
  4. ↑ SUCHAN, Pavel. 90. narozeniny České astronomické společnosti. Nebeský cestopis (Český rozhlas Leonardo) . 2007-01-20 . Začátek ve stopáži: 7m 40s. Dostupné online. 
  5. ↑ CEPLECHA, Zdeněk. Multiple fall of Příbram meteorites photographed. 1. Double-station photographs of the fireball and their relations to the found meteorites. Bulletin of the Astronomical Institute of Czechoslovakia. 1961, roč. 12, s. 21. Dostupné online. 
  6. ↑ CEPLECHA, Zdeněk; BUMBA, Václav; GRYGAR, Jiří, et al. Sté jubileum českého astronoma Františka Linka . Česká astronomická společnost, 2006-08-16 . Dostupné online. 
  7. ↑ SPURNÝ, Pavel. Meteorit je jen třešnička na dortu. Astropis. 2008, roč. 15, čís. 1, s. 8–11. 

Související články

Externí odkazy