Melafyr

V dnešním světě získal Melafyr nesrovnatelný význam. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho významu v historii, Melafyr je téma, které si zaslouží být analyzováno a diskutováno. Od svého vzniku až po dnešní dopad Melafyr zanechal v lidstvu nesmazatelnou stopu. V tomto článku podrobně prozkoumáme všechny aspekty související s Melafyr a pokusíme se porozumět jeho důležitosti a významu v různých kontextech. Doufáme, že prostřednictvím hloubkové analýzy a kritického pohledu objasníme Melafyr a jeho důsledky v dnešní společnosti.

melafyr
melafyr v terénu

Melafyr, moderně zvaný bazaltandezit či paleobazalt, je výlevná vyvřelá hornina bazaltového až andezitového složení. Hornina pochází z období karbonu až triasu. Má barvu šedočernou, melafyrové mandlovce spíše červenohnědou.

Popis

Melafyr obsahuje tzv. mandle – protáhlé pecky zelené barvy, představující výplně dutin po sopečných plynech, kde později vznikly převážně amorfní křemenné polodrahokamy (chalcedony a acháty). Melafyr se skládá hlavně z plagioklasu, pyroxenu, olivínu a amfibolu.[1]

Podrobné rozdělení

  • Emanuel Bořický rozdělil melafyry podle poměrného množství vykrystalovaných součástí na melafyry plagioklasové a ortoklasové. Každé z nich pak opět na melafyry augitem bohaté, augitem chudé a augitu prosté.
  • Harry Rosenbusch přihlížel také ke struktuře a rozeznává:
    • navity, tj. melafyry struktury porfyrické, převládá plagioklas
    • augitofyry čili porfyrity augitické, které jsou se strukturou rovněž porfyrickou, ale augit převládá
    • tholeiity a olivinické tholeiity struktury intersertální
  • Ferdinand Zirkel přidružuje k melafyrům též Rosenbuschovy weiselbergity, horniny chudé olivínem, tu a tam obsahující kosočtverečné pyroxeny, se strukturou porfyrickou a s velmi malým množstvím základní skelné hmoty.[2]

Výskyt v Česku

V ČR se melafyry vyskytují převážně v podkrkonošském permokarbonu: Kozákov, Babí, okolí Nové Paky, Lomnice nad Popelkou a u Rožmitálu.[2] Známý je lom ve Frýdštejně.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Melafyr . Geofyzikální ústav Akademie věd ČR, v.v.i. . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-16. 
  2. ↑ a b Melafyr . leccos.com . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-15. 
  3. ↑ HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1. vyd. Praha: ALADIN agency s.r.o., 2017. 198 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 40. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Melafyr na Wikimedia Commons