V tomto článku prozkoumáme Martin Říha (architekt), téma, které v posledních letech zaujalo mnoho lidí. Martin Říha (architekt) je fascinující téma, které vyvolalo velkou debatu v různých oblastech, od vědy po populární kulturu. V tomto článku budeme zkoumat různé aspekty související s Martin Říha (architekt), od jeho historie a vývoje až po jeho dopad na dnešní společnost. Kromě toho budeme analyzovat různé pohledy a názory na Martin Říha (architekt) s cílem poskytnout úplný a objektivní pohled na toto téma. Martin Říha (architekt) je bezpochyby fascinující téma, které nenechává nikoho lhostejným, a jsme si jisti, že tento článek bude velmi zajímat všechny typy čtenářů.
Ing. arch. Martin Říha | |
---|---|
![]() Martin Říha (17. května 2011) | |
Narození | 22. října 1945 (79 let) Varnsdorf nebo Černošice |
Povolání | ochránce přírody, urbanista, architekt a ekolog |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Martin Říha (* 22. října 1945, Varnsdorf) je český architekt a urbanista, odborník v oblasti posuzovaní vlivů záměru a koncepcí na životního prostředí (SEA/EIA).
Martin Říha absolvoval maturoval v roce 1962 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Děčíně a v roce 1968 ukončil úspěšně Stavební fakultu ČVUT. Po škole pracoval nejprve na ONV Děčín, později na KNV Ústí nad Labem v úsecích územního plánování. Ve svých tehdejších funkcích se podílel na odvrácení tzv. "velké varianty těžby" v Severočeské uhelné pánvi s totálním vyuhlením, jak navrhovali sovětští experti. Také se podílel na odvrácení likvidace města Duchcov a na záchraně zámku Jezeří a arboreta pod ním.[1]
V roce 1990 byl jmenován druhým náměstkem ministra životního prostředí Bedřicha Moldana, odpovědného za úsek péče o životní prostředí. Po roce 1992 přešel díky delimitaci územního plánování a stavebního řádu na Ministerstvo pro rozvoj a dopravu. Od roku 1993 pracoval v Terplanu jako výrobní náměstek.
Od roku 2000 byl přijat opět na MŽP jako ředitel odboru posuzování vlivů na životní prostředí, zde pracoval do roku 2003. Od roku 2004 do svého odchodu do důchodu v roce 2011 pracoval v Útvaru rozvoje hlavního města Prahy.
Je zakládajícím členem Společnosti pro trvale udržitelný život. Je také členem vědecké sekce Rady Krkonošského národního parku.[2]
V červnu 2011 se stal držitelem Ceny Josefa Vavrouška.[3] V roce 2015 se stal čtvrtým laureátem Ceny Ivana Dejmala.[4]