Mariner 3
V tomto článku prozkoumáme fascinující život a dílo Mariner 3, jedince, který zanechal nesmazatelnou stopu v historii. Od skromných začátků až po vrchol své kariéry Mariner 3 prokázal, že je skutečným lídrem a vizionářem ve svém oboru. Na těchto stránkách se budeme zabývat jeho odkazem a přínosy, stejně jako dopadem, který měl na společnost a svět kolem něj. Mariner 3 je postava hodná studia a obdivu a doufáme, že prostřednictvím tohoto článku nabídneme hlubší pohled na jeho život a jeho vliv na historii.
| Mariner 3 | |
|---|---|
 | |
| COSPAR | 1964-073A |
| Katalogové číslo | 923 |
| Start | 5. listopadu 1964, 19:22:05 UTC |
| Kosmodrom | Eastern Test Range |
| Nosná raketa | Atlas Agena D |
| Typ oběžné dráhy | heliocentrická dráha |
| Zánik | Zánik |
| Zánik | — |
| Provozovatel | NASA, JPL, OSSA |
| Výrobce | NASA, JPL |
| Druh | přeletová planetární sonda |
| Program | Program Mariner |
| Hmotnost | 260 kg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mariner 3 a Mariner 4 byly identické sondy programu Mariner určené k průletu kolem Marsu a k fotografování jeho povrchu.
Průběh letu
Mariner 3 byl vypuštěn 5. listopadu 1964 z Mysu Canaveral raketou Atlas. Po startu se neoddělil aerodynamický kryt a tak nemohly být rozvinuty sluneční baterie.[1] Po vyčerpání energie z akumulátorů přestal Mariner vysílat. Mise skončila neúspěchem, nyní se sonda pohybuje po heliocentrické dráze, která neprotíná dráhu Marsu.[2][3]
Vybavení sondy
Sonda tvořila hranol z hořčíkové slitiny s veškerým elektronickým vybavením. K tomuto tělesu byly připevněny na bocích panely slunečních baterií a k základnám korekční motor, antény telekomunikačního systému a plošina s vědeckými přístroji
- televizní kamera určená na snímkování povrchu Marsu
- magnetometr na zjištění rozložení magnetického pole Marsu
- spektrální reflektometr na měření teploty povrchu planety
- iontová komora na měření ionizujícího záření po dobu letu a v blízkosti planety
- detektor slunečního plazmatu na měření plazmatického obalu Země a proudů částic v prostoru
- detektor mikrometeoritů na měření energií hmotných částic, se kterými se sonda setká po dobu letu
Odkazy
Reference
- ↑ Mariner 3 . NASA . Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-08. (anglicky)
- ↑ Mariner 3 . SPACE 40 . Dostupné online.
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Umělé družice Země, s. 262.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mariner 3 na Wikimedia Commons
