V tomto článku prozkoumáme téma Marie Válková, abychom analyzovali jeho dopad a relevanci v dnešní společnosti. Marie Válková je předmětem zájmu a debat v různých oblastech, ať už v akademické, sociální, kulturní nebo politické sféře. Její vliv je významný ve způsobu, jakým lidé vnímají určité problémy a přistupují k nim, a také ve způsobu, jakým fungují ve svém prostředí. V tomto textu budeme zkoumat různé aspekty související s Marie Válková, od jeho původu a vývoje až po jeho možné důsledky pro budoucnost. Tento článek si klade za cíl poskytnout komplexní a komplexní pohled na Marie Válková s cílem podpořit hlubší a reflektivní pochopení tohoto tématu.
PhDr. Marie Válková | |
---|---|
Rodné jméno | Marie Frýzová |
Narození | 19. září 1901 Svor, ![]() |
Úmrtí | 12. ledna 1977 (ve věku 75 let) Praha, ![]() |
Povolání | archivářka |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Marie Válková, rozená Frýzová (19. září 1901, Svor[1] – 12. ledna 1977, Praha), byla česká archivářka.
Po studiích českých dějin a pomocných věd historických na univerzitě v Praze pokračovala v letech 1924–1927 ve studiu na Státní archivní škole.[2] Po jejím ukončení získala zaměstnání v archivu hlavního města Prahy, kde setrvala do roku 1932, kdy odešla do ústřední knihovny hlavního města Prahy, kterou po roce opustila a stala se pracovnicí Památníku národního písemnictví, kde působila až do roku 1950. V roce 1954 byla Marie Válková v politickém procesu se sociálními demokraty odsouzena k trestu vězení ve výši 16 let.[3] Vězněna byla do roku 1960, kdy byla propuštěna na amnestii a vrátila se zpět do Památníku národního písemnictví, kde získala práci uklízečky, přičemž díky své erudici pomáhala se zpracováváním starých tisků. V roce 1966 odešla pracovat do Střediska památkové péče, odkud byla v roce 1970 za nastávající normalizace nuceně penzionována.
V rámci své práce se zaměřovala na psaní historických a historickoprávních rešerší. Její dílo obsahuje rovněž práce diplomaticko-správního a regionálního charakteru.