Marie Těšitelová

V dnešní době se Marie Těšitelová stalo tématem velkého zájmu a významu v různých oblastech. S pokrokem technologií a globalizací převzal Marie Těšitelová zásadní roli v našem každodenním životě. Od svého dopadu na ekonomiku až po svůj vliv na společnost, Marie Těšitelová vyvolal četné debaty a úvahy. V tomto článku prozkoumáme různé dimenze Marie Těšitelová, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a vývoj v čase. Ponoření do světa Marie Těšitelová nám umožní lépe porozumět tomu, jak utvářel naši současnost a kam by se mohl ubírat v budoucnosti.

PhDr. Marie Těšitelová, DrSc.
Narození3. dubna 1921
Poličany
Úmrtí30. října 2011 (ve věku 90 let)
Praha
Povoláníjazykovědkyně
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Těšitelová (3. dubna 1921 Poličany – 30. října 2011 Praha) byla česká jazykovědkyně, specializující se na oblast kvantitativní lingvistiky.[1][2][3] Byla nazývána „první dámou české lingvistiky“.[4]

Životopis

V roce 1940 maturovala na kutnohorském gymnáziu. Na Filozofickou fakultu přišla v roce 1945 po učitelské praxi na kutnohorských školách. Jejím oborem byla čeština a dějepis. Byla ovlivněna svým učitelem Vladimírem Šmilauerem, díky kterému vyšel v časopise Naše řeč její první článek. Článek se věnoval kvantitativní lingvistice a nesl název O frekvenci slov a tvarů v Čapkově románu Život a dílo skladatele Foltýna. Ve Výzkumném ústavu pedagogickém pomáhala se zpracováním frekvenčního slovníku češtiny. Slovník Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce nakonec vyšel až v roce 1961.[5]

Od roku 1956 byla výkonnou redaktorkou časopisu Slovo a slovesnost, kde setrvala do roku 1990[6]. Spolu s pracovníky ÚJČ Antonínem Tejnorem, Františkem Danešem, Vlastou Strakovou a Josefem Filipcem se podílela na Slovníku slovanské lingvistické terminologie[7]. Na základě práce kolektivu pracovníků Oddělení matematické a aplikované lingvistiky v ÚJČ vznikl pod jejím vedením Korpus věcného stylu (v roce 2007 zveřejněn v elektronické a označkované podobě jako Český akademický korpus v ÚFAL MFF UK) původně zpracovaný pomocí děrných štítků a obsahující 540 000 slov.[8] Významný z hlediska teorie komunikace byl její překlad sborníku Teorie informace a jazykověda. Z hlediska kvantitativní lingvistiky v rámci ÚJČ spolupracovala na problematice sporného autorství Rukopisů královédvorského a zelenohorského[9].

Zároveň v roce 1956 začala pracovat v Ústavu pro jazyk český, kde pomáhala s přípravou 2. svazku Slovníku spisovného jazyka českého. Poté se v roce 1965 stala vedoucí Oddělení matematické a aplikované lingvistiky ÚJČ ČSAV. V této funkci setrvala do zániku tohoto oddělení, který nastal v polovině osmdesátých let. V roce 1990 odešla do důchodu.[5]

Marie Těšitelová zemřela dne 30. října 2011 v Centru následné péče Clinicum v Praze-Vysočany.[10]

Dílo

  • Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, 1961
  • O morfologické homonymii v češtině, 1966.
  • Pětijazyčný slovník z kvantitativní lingvistiky (spolu s Marií Königovou, Marií Ludvíkovou a Jiřím Krausem), 1970.
  • Otázky lexikální statistiky, 1974.
  • Využití statistických metod v gramatice, 1980.
  • sborníky Linguistica I-XV:, 1982–1985.
  • Frekvenční slovník současné české administrativy, 1980.
  • Frekvenční slovník současné české publicistiky, 1980.
  • Frekvenční slovník současné odborné češtiny, 1982.
  • Frekvenční slovník češtiny věcného stylu, 1983.
  • Kvantitativní charakteristiky současné češtiny (Marie Těšitelová a kolektiv), 1985.
  • Retrográdní slovník současné češtiny (spolu s Janem Králíkem a Janem Petrem), 1986.
  • O češtině v číslech, 1987.
  • Kvantitativní lingvistika, 1987.

Odkazy

Reference

  1. ↑ SLOMEK, Jaromír. Za Marií Těšitelovou. Týden.cz . 2011-11-05 . Dostupné online. 
  2. ↑ ŠMILAUER, Vladimír. Kvantitativní lingvistika a Marie Těšitelová. Naše řeč. 1981, roč. 64, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0027-8203. 
  3. ↑ KRAUS, J. Životní jubileum dr. Marie Těšitelové. Naše řeč. 2001, roč. 84, čís. 1. Dostupné online. ISSN 0027-8203. 
  4. ↑ MAREŠOVÁ, Milena M. Osudy „první dámy“ české lingvistiky Marie Těšitelové. Český rozhlas . 2012-01-23 . Dostupné online. 
  5. ↑ a b KRAUS, Jiří. Životní jubileum dr. Marie Těšitelové. Naše řeč . 2001 . Roč. 84, čís. 1. Dostupné online. 
  6. ↑ DVOŘÁČKOVÁ, Věra. Osudy Ústavu pro jazyk český. Dějiny ÚJČ ČSAV a jeho předchůdců ve světle archivních pramenů. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2011. 271 s. ISBN 978-80-86496-53-5. S. 57. 
  7. ↑ DVOŘÁČKOVÁ, Věra. Osudy Ústavu pro jazyk český. Dějiny ÚJČ ČSAV a jeho předchůdců ve světle archivních pramenů. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2011. 271 s. ISBN 978-80-86496-53-5. S. 139. 
  8. ↑ DVOŘÁČKOVÁ, Věra. Osudy Ústavu pro jazyk český. Dějiny ÚJČ ČSAV a jeho předchůdců ve světle archivních pramenů. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2011. 271 s. ISBN 978-80-86496-53-5. S. 171. 
  9. ↑ DVOŘÁČKOVÁ, Věra. Osudy Ústavu pro jazyk český. Dějiny ÚJČ ČSAV a jeho předchůdců ve světle archivních pramenů. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2011. 271 s. ISBN 978-80-86496-53-5. S. 177. 
  10. ↑ ŠTĚPÁN, Josef. Před 100 lety se narodila Marie Těšitelová. Jazykovědné aktuality : Časopis Jazykovědného sdružení České republiky. 2021, roč. LVIII, čís. 1 a 2, s. 56–59, citováno ze s. 59. Dostupné online. 

Literatura

  • Dvořáčková, Věra. Osudy Ústavu pro jazyk český. Dějiny ÚJČ ČSAV a jeho předchůdců ve světle archivních pramenů. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2011. 271 s. ISBN 978-80-86496-53-5.
  • PETR, Jan. K životnímu jubileu Marie Těšitelové. Slovo a slovesnost. 1981, roč. 42, čís. 1, s. 68–73. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.