Maria Farantouri

V současné době se Maria Farantouri stalo tématem velkého významu a zájmu pro široké spektrum společnosti. Lidé se stále více snaží porozumět a prozkoumat různé aspekty a aplikace Maria Farantouri, ať už v profesionální, akademické nebo osobní sféře. Toto téma bylo umístěno jako ústřední bod diskusí a debat v různých oblastech, což vedlo k hlubokým úvahám a analýzám o jeho dopadu a významu v moderním životě. Maria Farantouri podnítil velké množství výzkumů, projektů a kulturních produkcí, které se snaží porozumět a aplikovat jeho koncepty inovativním a kreativním způsobem. V tomto článku prozkoumáme různé dimenze a perspektivy, které Maria Farantouri nabízí, a také jeho důležitost v současném kontextu.

Maria Farantouri
Základní informace
Narození28. listopadu 1947 (77 let)
Řecko Athény, Řecké království
Žánryopera a éntekhno
Povolánípolitička, zpěvačka a nahrávající umělkyně
Nástrojehlas
Hlasový oboralt
VydavateléECM Records
Sirius
Významná dílaThe Ballad of Mauthausen / Six Songs
Oceněnízlatý kříž Řádu Fénixe (2004)
Cena Tenco (2014)
Liberpress International Award (2017)
Manžel(ka)Tilemachos Chytiris (od 1985)
DětiStefanos Chytiris
Příbuznínikolas farantouris (synovec)
Webwww.farantouri.gr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Farantouri, nebo též Farandouri, (* 28. listopadu 1947 Athény) je řecká zpěvačka. Často spolupracovala se skladatelem Mikisem Theodorakisem. Během Řecké vojenské junty (1967–1974) s ním pracovala na protestních písních. Zpěvačka rovněž nazpívala texty ze sbírky Veliký zpěv od Pabla Nerudy, přičemž autorem hudby k nim byl také Theodorakis. V roce 1971 nahrála spolu s australským kytaristou Johnem Williamsem album Songs and Guitar Pieces by Theodorakis. Deska obsahovala sedm zhudebněných básní, jejichž autorem byl Federico García Lorca. Zpívala ve třech jazycích: španělštině, italštině a angličtině. V roce 2014 získala italské ocenění Premio Tenco.[1]

Reference

  1. ↑ MARCHIO, Lucia. Premio Tenco, quelle "resistenze" musicali hanno quarant'anni . Repubblica Genova, 2014-10-01 . Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy

Nositelé ceny Premio Tenco
Pro hudebníka

Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)

Pro kulturní osobnost

Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)