V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Maorský prapor a jak nepředstavitelným způsobem ovlivnila naše životy. Maorský prapor byla v průběhu historie předmětem zkoumání, sporů a obdivu a její vliv zasahuje prakticky do všech aspektů naší společnosti. Od svých počátků až po moderní vývoj zanechal Maorský prapor v lidstvu nesmazatelnou stopu, zpochybňuje naše vnímání a vyvolává hluboké úvahy o tom, kdo jsme a kam směřujeme. Připojte se k nám na této cestě, abyste objevili důležitost Maorský prapor v našich životech a ve světě kolem nás.
28. (maorský) prapor 28th (Māori) Battalion | |
---|---|
![]() Posily praporu po příjezdu do Sydney v listopadu 1940 | |
Země | ![]() |
Vznik | 1940 |
Zánik | 1946 |
Typ | jednotka pěchoty |
Velikost | ~ 700–900 mužů |
Motto | „Ake! Ake! Kia Kaha E!“ („Vzhůru, vzhůru, buď silný!“) |
Nadřazené jednotky | 2. divize Armády Nového Zélandu |
Účast | |
Bitvy | druhá světová válka |
28. (maorský) prapor (anglicky: 28th (Māori) Battalion) byl prapor pěchoty 2. divize Armády Nového Zélandu, který sloužil během druhé světové války. Zformován byl 26. ledna 1940[1] po tlaku maorských poslanců a organizací napříč zemí na labouristickou vládu, s cílem založení samostatné jednotky Maorů, a jejího vyslání do zámořských misí. Jednotka navázala na tradici maorského ženijního praporu z první světové války.[2] Maorové rovněž usilovali o zvýšení prestiže vlastního etnika. Po boku pakehských spolubojovníků působili v rámci vojsk Britského impéria. Další generace domorodých obyvatel Nového Zélandu s válečnickými kořeny tak mohla vyzkoušet své bojové umění v moderním válečném konfliktu.[2][3]
Maorský prapor byl založen v roce 1940 jako součást 2. expedičního sboru Nového Zélandu, a připojen pod velení 2. novozélandské divize jako zvláštní prapor,[4] který postupoval mezi jejími třemi pěchotními brigádami.[5] Zasáhl do bitvy o Řecko,[6] bojů v severní Africe[7] a italského tažení.[8]
V bojích si členové praporu vysloužili reputaci od důstojníků spojeneckých sil, tak i nacistických velitelů.[9] Zejména obratnost v kontaktním boji s bajonety jim od protivníků – včetně Rommela – vynesla přezdívku „lovci skalpů“.[10] Velitel Afrikakorpsu Erwin Rommel na adresu praporu uvedl: „Dejte mi maorský prapor a já dobudu svět“.[11][12] Po ukončení války v Evropě se část jednotky o síle 270 mužů připojila ke kontingentu v Japonsku, představujícího složku Okupačních sil Britského společenství,[13][9] než byla po připlutí do Wellingtonu v lednu 1946 rozpuštěna.[14]
Celkově praporem prošlo 3 600 mužů,[15] z nichž 649 bylo zabito v boji či zemřelo na následky zranění a 1 712 dalších vojáků utrpělo zranění. Vyjma toho 29 mužů zemřelo v důsledku služby po odchodu z jednotky a dva byli zabiti během nehody při výcviku na Novém Zélandu.[9]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Māori Battalion na anglické Wikipedii.