Manolis Anagnostakis

Manolis Anagnostakis
Narození10. března 1925
Soluň
Úmrtí23. června 2005 (ve věku 80 let)
Athény
Povolánílékař-spisovatel, radiolog, básník, literární kritik, redaktor a lékař
Tématapoezie, řecká literatura a literární kritika
Politická příslušnostKomunistická strana Řecka (do 1968)
Communist Party of Greece (Interior) (od 1968)
Manžel(ka)Nora Anagnostaki
PříbuzníLoula Anagnostaki (sourozenec)
PodpisPodpis
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Manolis Anagnostakis, řecky Μανόλης Αναγνωστάκης (10. března 1925 Soluň – 23. června 2005 Atény) byl řecký básník patřící k tzv. první poválečné generaci.

Život

Narodil se v Soluni, kde studoval lékařskou fakultu. V době války a obsazení Řecka německou nacistickou armádou byl členem levicové organizace EPON. V letech 1943–1944 byl hlavním redaktorem časopisu Xekinima (Začátek), který ilegálně vydávali studenti Soluňské university. Pro svou levicovou politickou činnost byl v roce 1948 uvězněn a rok poté odsouzen k trestu smrti zvláštním vojenským soudem. V roce 1951 byl osvobozen. V letech 1955–1956 se ve Vídni specializoval na radiologii. Do roku 1978 vykonával lékařské povoláni v Soluni, poté se přestěhoval do Atén, kde také 23. června 2005 zemřel na zápal plic.

Dílo

Své první básně uveřejňoval v časopise Pirejské listy, poté ve studentském časopise Začátek a později v jiných literárních periodikách. V letech 1959–1961 vydával svou vlastní revue Kritika, kde se prezentoval jako výrazný literární kritik. Byl také členem redakce časopisů Osmnáct textů (1970), Nové texty a Pokračování (1973).

Za svou literární činnost dostal v roce 1986 řeckou Státní cenu za poezii. V roce 1997 byl jmenován čestným profesorem Aristotelovy university v Soluni.

Mnohé z jeho básní zhudebnili významní řečtí skladatelé, jako např. Mikis Theodorakis, Thanos Mikroutsikos a Michalis Grigoriou a jeho básně byly přeloženy do mnoha jazyků (angličtina, francouzština, němčina, italština, čeština).

Charakteristika díla

První poválečná generace řeckých básníků, ke které patří také Manolis Anagnostakis, je úzce spjata s nacistickou okupací a následnou řeckou občanskou válkou (1944–1949). Charakterizuje ji silný realismus, chybějící idealismus a výrazná inspirace osobními zkušenostmi z války. Anagnostakis je, na rozdíl od předních řeckých básníků Elytise a Seferise, básníkem města a války. Neopisuje přírodu, moře a jeho odstíny modré, ale je pevně zakotvený v šedivém městě plném válečných hrůz a mrtvol. Jeho jedinou inspirací jsou prožitky z mládí, které jsou spjaty s válkou a smrtí. Anagnostakis nebyl schopen zapomenout na to, co se v Řecku dělo a veškerá jeho básnická tvůrčí schopnost se omezila na vzpomínky na zemřelé kamarády a jejich temné přízraky. Přesto jeho básně, psané volným veršem – někdy až na hranici prózy, velice působivě a bez patosu přenesou čtenáře do temného období řecké nedávné minulosti a mnohdy jej silně zasáhnou – častým tázáním se básníkova Já: PROČ?. Melancholická poezie Anaganostakisova nám dává další důvod k zamyšlení se nad válkou, nesmyslným zabíjením a podává důkaz o autorově hlubokém antimilitaristickém, pacifistickém a humanistickém přesvědčení.

Básnické sbírky