Dnes je Makléř téma velkého významu a zájmu pro velkou část populace. Tato problematika upoutala pozornost odborníků, vědců a profesionálů z různých oblastí, kteří věnovali svůj čas a úsilí její analýze z různých přístupů. Kromě toho Makléř vyvolal ve společnosti debatu, která dala vzniknout protichůdným názorům a odlišným postojům. Vzhledem k této situaci je důležité prohloubit naše znalosti o Makléř a prozkoumat jeho důsledky v různých kontextech. Za tímto účelem se tento článek bude podrobně a kriticky zabývat Makléř, aby nabídl ucelenou vizi tohoto aktuálního tématu.
Pojem makléř (z němčiny Makler) původně znamenal zprostředkovatele obchodů na burze, vždy konkrétní fyzickou osobu, jež danou odbornou obchodní činnost, investiční službu, přímo provádí, a to na základě licence od centrální banky.[1]
Protože v poslední době se význam pojmu posouvá a za makléře se označují zprostředkovatelé obecněji, například už i v obchodě s nemovitostmi, lze pro zesílení původního finančnického pojmu burzovní makléř použít ne úplně přesný opisný dodatek "obchodník s cennými papíry", nebo jako pomůcku použít anglické označení broker. Slovo broker označuje osobu nebo subjekt, který zajišťuje transakce mezi kupujícím a prodávajícím.
Makléř pochází z německého der Makler, to zas z nizozemského Makeler, které souvisí s německým Macher, tedy ve významu „ten, kdo věc dělá“.[2]
Právní postavení burzovního makléře (brokera) stanoví v České republice Zákon č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu.[3] Makléř musí mít příslušné oprávnění, makléřskou licenci, jejíž podmínkou je dnes úspěšné složení makléřské zkoušky.
Makléř se stranami, v jejichž zájmu jedná, uzavírá smlouvu o zastoupení, podle obchodního zákoníku.
Význam činnosti makléře spočívá v tom, že má pro daný regulovaný obor udělenu licenci. Účelem licence je garantovat alespoň minimální nutnou úroveň potřebných znalostí, například práva a povinnosti. Licence uděluje a kontrolu a dohled nad nimi mají buď oborové organizace nebo přímo ČNB. Tyto organizace pak také vedou registry oprávněných osob.
Činnost pojišťovacích zprostředkovatelů a likvidátorů pojistných událostí v ČR upravuje zákon č. 124/2008 Sb. s účinností od 1. července 2008, který změnil původní zákon č. 38/2004 Sb.[3]
V oboru zprostředkování pojištění je několik možností:
Pojišťovací zprostředkovatel tedy má smluvní vztah k pojišťovně (i přeneseně přes delší řetězec vztahů), ne však k pojistníkovi: Na jeho pojistné smlouvě nefiguruje, není na ní smluvní stranou. Naopak smlouvu pro pojišťovnu jen zprostředkovává, během ústního jednání vystupuje jejím jménem.
Pro podnikání OSVČ v roli realitního makléře je rovněž potřeba určitá kvalifikace, například právní, stavební, či ekonomická, ale jde o zcela odlišný obor od činnosti finančního makléře.