Majoránka zahradní

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Majoránka zahradní a vše, co tento koncept zahrnuje. Od jeho počátků až po jeho dnešní význam se ponoříme do klíčových aspektů, které nám umožní důkladně porozumět Majoránka zahradní a jeho dopadu v různých oblastech. Prostřednictvím důkladné analýzy a kritického pohledu objevíme důležitost Majoránka zahradní v naší současné společnosti a jak se vyvíjel v průběhu času. Od jeho důsledků v populární kultuře až po jeho vliv na globální ekonomiku, Majoránka zahradní je téma, které si zaslouží být prozkoumáno do hloubky, abychom pochopili jeho rozsah a význam v dnešním světě.

Jak číst taxoboxMajoránka zahradní
alternativní popis obrázku chybí
Majoránka zahradní (Origanum majorana)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďNepetoideae
Roddobromysl (Origanum)
Binomické jméno
Origanum majorana
L. 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Majoránka zahradní (Origanum majorana, syn. Majorana hortensis) je aromatická a léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae).

Popis

Majoránka zahradní je v přirozeném prostředí vytrvalá bylina nebo polokeř[1], pěstována v českých podmínkách obvykle pouze jednoletá bylina. Lodyha je přímá, listy vstřícné, drobné, oválného či obvejčitého tvaru. Malé, oboupohlavné květy tvoří husté lichopřesleny na koncích lodyh, před rozkvětem jsou skryty v okrouhlých listenech. Kalich je tvořen jediným celistvým pyskem, koruna je asi 4 mm dlouhá, dvoupyská, bílá či světle růžová. Plody jsou tvrdky, které úplně dozrávají jen v teplých oblastech. Celá rostlina příjemně voní.[2]

Výskyt a pěstování

Původně rostla ve Středomoří jako součást řídké stálezelené keřovité vegetace (garrigue) na mělkých, suchých půdách. Pěstovali ji už i staří Egypťané, Řekové a Římané a v době křižáckých výprav do Svaté země v raném středověku se rozšířila do zbytku Evropy. Ve středoevropských podmínkách je málo otužilá, nevydrží tedy celoročně venku a lze ji pěstovat pouze jako letničku.[3]

Použití

Používá se jako koření na dochucování polévek, omáček a masitých jídel, často se užívá dohromady s česnekem. Ve staročeské kuchyni je nezbytnou přísadou zabíjačkových specialit, dršťkové polévky, bramborové polévky (bramboračky) a bramboráku (cmundy). Díky svému blahodárnému účinku na trávení se přidává do pokrmů z luštěnin, zelí či do tučných jídel. Vyniknout dává především chuti zvěřiny nebo pečeným játrům. Velmi dobře se hodí také do lehkých zeleninových nebo vaječných salátů. Využívat ji lze v čerstvém i sušeném stavu. Její předností je, že neztrácí aroma, které se výborně snoubí s ostatními druhy koření, např. tymiánem.

Léčivé účinky

Povzbuzuje chuť do jídla a podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Působí také protinadýmavě. Uvolňuje křeče a posiluje nervový systém. Pomáhá při ženských onemocněních, protože posiluje dělohu. Čaj z majoránky může pomoci při bolestech hlavy nebo nachlazení. Neměla by být užívána během těhotenství.[3]

Galerie

  • Záběr na květenství
    Záběr na květenství
  • Odkvetlá květenství
    Odkvetlá květenství
  • Habitus polokeře
    Habitus polokeře
  • Čerstvé výhonky
    Čerstvé výhonky

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Majorán záhradný na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Origanum majorana in Flora of Pakistan @ efloras.org. www.efloras.org . . Dostupné online. 
  2. ↑ ORIGANUM MAJORANA L. – majoránka zahradní / majorán záhradný | BOTANY.cz . . Dostupné online. 
  3. ↑ a b McVicarová, Jekka: Velká kniha o bylinkách. Knižní klub 2005, s. 214-215

Literatura

  • J. Volák, J. Stodola, F. Severa - Veľká kniha liečivých rastlín
  • Zilliken, M.: Koření, popis a použití. Ikar, Praha. 2006.

Externí odkazy