Tento článek se bude zabývat tématem Maine de Biran, které je dnes velmi důležité. Maine de Biran upoutal pozornost mnoha díky svému vlivu na různé aspekty společnosti, kultury a světa obecně. V průběhu let vzrůstal zájem a debata o Maine de Biran, což vedlo k dalšímu studiu a výzkumu na toto téma. Tento článek bude analyzovat různé pohledy, data a názory, aby poskytl široký a úplný přehled o Maine de Biran.
Maine de Biran | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Marie-François-Pierre Gonthier de Biran |
Narození | 29. listopadu 1766 Bergerac |
Úmrtí | 20. července 1824 (ve věku 57 let) Paříž |
Alma mater | Poitierská univerzita |
Povolání | politik, psycholog, filozof, autor deníků, spisovatel a matematik |
Ocenění | komandér Řádu čestné legie (1818) |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Rod | ![]() Q48756953 |
Funkce | sub-prefect of Bergerac (1806–1811) člen Rady pěti set |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Maine de Biran , vlastním jménem Francois-Pierre-Gonthier de Biran (29. listopadu 1766 Bergerac, Francie – 20. července 1824 Paříž) byl francouzský politik, filosof a psycholog. Ovlivnil světový názor Henri Bergsona.[1]
Po studiu vstoupil Maine de Biran do osobní stráže krále Ludvíka XVI. a revoluci roku 1789 zažil ve Versailles. Pak se stáhl do ústraní a věnoval se zcela psychologii a filosofii; sám píše o „skoku z frivolity do filosofie“. Roku 1797 byl zvolen do Direktoria, ale pro podezření z věrnosti králi byl brzy vyloučen. Roku 1813 se postavil proti Napoleonovi a po obnovení království byl několikrát zvolen do Parlamentu, většinu roku však trávil na svém statku. Datum jeho smrti není přesně známo.
Z jeho velmi originálního díla vyšlo za jeho života jen několik esejů, teprve spis Rozbor myšlení (1811) vzbudil značnou pozornost a Maine de Biran se stal členem Institut de France. Sebrané spisy vyšly v šesti svazcích, roku 1841 již publikované texty a 1859 nepublikované. Maine de Biran začal jako empirista, detailním a přesným zkoumáním se však přesvědčil, že lidské vnímání nelze vyložit jen jako pasivní přijímání vjemů smysly, nýbrž že je třeba zahrnout i aktivní roli pozornosti a zvyku. Poznání zahrnuje i pocit odporu předmětu, který je třeba překonat. Rozhodující roli hraje zkušenost, jež se z elementárních začátků postupně rozvíjí ve styku se světem. Věnoval se také studiu rozdílů mezi zvířaty a člověkem, a tedy i psychologii a duchovnímu životu člověka, nakonec dospěl ke křesťanské mystice lásky. Jeho význam tkví zejména v jeho antropologii: jako jeden z prvních se snažil důsledně odstranit dualismus duše a těla, aniž by upadl do vulgárního materialismu. V Česku se jeho dílem zabýval Jan Patočka.