Magnetický odpor

Magnetický odpor
Název veličiny a její značka	Magnetický odpor RM
Hlavní jednotka SI a její značka	H-1
Definiční vztah	${\displaystyle R_{M}={\frac {U_{M}}{\phi }}}$

Magnetický odpor nebo též reluktance^[1] je fyzikální veličina, která popisuje odpor, který klade prostředí průchodu magnetického toku. V magnetickém obvodu představuje ekvivalent elektrického odporu v elektrickém obvodu.

• Značení: ${\displaystyle R_{M}}$
• Jednotky:
  • ${\displaystyle H^{-1}}$ (Henry na minus první)
  • ${\displaystyle {\frac {Az}{Wb}}}$ (Ampérzávit na Weber)

• V magnetickém obvodu platí Hopkinsonův zákon, který je obdobou Ohmova zákona pro elektrické obvody:^[1]
  • ${\displaystyle R_{M}={\frac {U_{M}}{\phi }}}$, kde:
  • U_M – magnetické napětí
  • Φ – magnetický tok
• Magnetický odpor jádra cívky/elektromagnetu lze spočítat jako:^[2]
  • ${\displaystyle R_{M}={\frac {l}{\mu _{0}\mu _{R}S}}}$, kde:
  • l – délka magnetického obvodu (délka střední magnetické siločáry)
  • μ₀ – absolutní permeabilita
  • μ_R – relativní permeabilita materiálu jádra
  • S – průřez jádra (plocha, přes kterou protéká magnetický tok)
• Indukčnost cívky/elektromagnetu lze vypočítat jako:^[3]
  • ${\displaystyle L={\frac {N^{2}}{R_{M}}}}$, kde:
  • N – počet závitů

• Elektrický odpor

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.