Madona strahovská

V dnešním světě je Madona strahovská vysoce relevantní téma, které si zaslouží být analyzováno z různých úhlů pohledu. S neustálým pokrokem společnosti a změnami ve způsobu života lidí je nezbytné pochopit důležitost a dopad, který má Madona strahovská na náš každodenní život. V průběhu historie byl Madona strahovská předmětem debat a diskuzí, což motivovalo výzkumníky, odborníky a profesionály k prohloubení jeho studia, aby pochopili jeho důsledky v různých aspektech života. Z tohoto důvodu se tento článek bude podrobně věnovat Madona strahovská, analyzovat jeho příčiny, důsledky a možná řešení, s cílem poskytnout čtenářům ucelenou představu o tomto dnes tak aktuálním tématu.

Madona strahovská
Technikatempera na dřevěné desce potažené plátnem
Rozměry94 x 84 cm
UmístěníStrahovský klášter

Madona strahovská je jedním ze základních typů českých gotických milostných madon z doby panování Jana Lucemburského nebo Karla IV., před rokem 1350.[1][2] Původ obrazu je neznámý. Roku 1862 ho získal do sbírek Strahovského kláštera generální opat premonstrátů Jeroným Josef Zeidler, který udržoval kontakty s kláštery od Rajhradu po Osek.[3]

Popis a zařazení

Tempera na dřevěné desce potažené plátnem, 94 x 84 cm, Inv. č. O 539. Obraz byl v době baroka v dolní části seříznut a částečně přemalován. Také obloukové zakončení v horní části obrazu může pocházet z pozdější doby. Do původní podoby obraz restauroval Bohuslav Slánský.[4][5]

Vyobrazení madony vychází z francouzských předloh a českých nástěnných maleb z doby před rokem 1350 (Doudleby, Dražice, Brandýs). Vykazuje silné italsko-byzantské vlivy, které sahají až k typu tzv. Kykkotissy z doby panování císaře Alexia I. Komnenose (1081–1118), uchované v klášteru Kykkos na Kypru.[3][6]

Obraz slohově souvisí s Vyšebrodským cyklem a nejstaršími deskovými obrazy českých madon (Madona z Veveří, Madona zbraslavská). Panna Maria je zobrazena jako Královna nebes s korunou i čelenkou. S Madonou z Veveří se nápadně shoduje v řadě znaků a lze předpokládat, že oba obrazy měly společnou předlohu. Jde o vyobrazení Mariina šátku, koruny a čelenky, ornamenty ve svatozáři a vzor zdobení lemu jejího pláště s třásněmi, formu účesu i zalamování roucha a obrysové linie kolem levého ramene.[7] Poloobnažené dítě v průsvitné roušce, zdůrazňující jeho nahotu, se levou rukou drží šátku a v pravé svírá stehlíka, který ho klove do palce[8] Shodné je rovněž řasení průsvitné roušky nebo kříž vložený do nimbu dítěte, který symbolizuje jeho budoucí osud.[9]

Strahovská madona se od ostatních českých madon liší větší velikostí desky a mohutností postav matky i dítěte. Obraz byl patrně určen pro pohled z dálky. Typologií tváře, kterou charakterizují mandlovité oči, protáhlý nos a jemná ústa, je nejblíže italským vzorům, zejména sienskému malířství poslední čtvrtiny 13. století. Obličejový typ madony se smyslově plnou tváří a měkkým a laskavým výrazem je východiskem k lyrickému půvabu českých milostných madon.[8] Jistou fyziognomickou podobu vykazuje také tvář anděla držícího korunu Panny Marie na obrazu Kladské madony.[9] Italským motivem je něžné gesto pravé ruky matky, která mezi prsty svírá loket dítěte. Vytočení chodidla malého Ježíška směrem k divákovi se vyskytuje už u Madony vladimirské z pol. 12. století a na sinajských ikonách.[10] Tento motiv, jinde v Evropě vzácný, je v českých zemích v době kolem poloviny 14. století velmi oblíbený a vyskytuje se na deskových obrazech madon, v nástěnných malbách i v knižních iluminacích. Dítě, které je neobvykle aktivní a zaujímá velkou část plochy obrazu, musí matka přidržovat oběma rukama. Zatímco u Madony z Veveří dítě pohlíží na matku, zde se od ní odvrací ve složitém pohybu s množstvím směrových protikladů a pohledem směřuje k věřícím.[8]

Oproti byzantským předlohám dochází u gotických madon k některým změnám v dílčích motivech, které mají symbolický význam. Místo svitku, který představoval Boží slovo, svírá dítě v ruce stehlíka jako připomínku svého budoucího utrpení. Tento pták se živí semeny bodláku a odkazuje tak na Ježíšovu trnovou korunu. Podle legendy vytrhával trny z Kristova čela při cestě na Golgotu a přitom si potřísnil peří jeho krví.[2] Mariánským číslem je devítka, kterou zde symbolizují kameny a trojlisté výběhy na koruně madony. Výkladem vyobrazení koruny se zabývá již anonymní spis z 11. století Liber de corona virginis. Na jiných obrazech je devět hvězd nad hlavou Panny Marie (Navštívení, Vyšebrodský cyklus, 1340) nebo devět holubic (Adorace Páně z Hluboké, 1380).[9]

Reference

  1. ↑ Matějček A, 1931, s. 9-10
  2. ↑ a b Šturc L, 2016, s. 16-17
  3. ↑ a b Ivo Kořán, Život našich gotických madon, Umění 37, 1989, s. 194-195
  4. ↑ Slánský B, Optické předpoklady české tabulové malby první poloviny XIV. století, Umění 11, 1938, s.495-496.
  5. ↑ Vratislav Nejedlý, K vývoji retuše malířských děl v českých zemích ve druhé polovině 20. století, In: Zprávy památkové péče 65, 2005, s. 500- 517
  6. ↑ Kořán Ivo, teze 2016, s. 5
  7. ↑ Matějček A, 1950, s. 47
  8. ↑ a b c Jaroslav Pešina, Studie k ikonografii a typologii obrazu Madony s dítětem v českém deskovém malířství kolem poloviny 14. století, Umění XXV, 1977, s. 136-138
  9. ↑ a b c Kyzourová I, 1993, s. 22-23
  10. ↑ N. P. Kondakov, Ikonografia Bogomateri, Peterburg 1914

Literatura

  • Libor Šturc, Mistrovská díla Strahovské obrazárny, Královská kanonie premonstrátů na Strahově 2016, ISBN 978-80-88009-08-5
  • Ivana Kyzourová, Strahovská obrazárna, 1993
  • Strahovská obrazárna, vyd. památník národního písemnictví a Národní galerie v Praze 1973
  • Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950
  • Antonín Matějček, Strahovská obrazárna v Praze, Praha 1931

Související články

Externí odkazy