Ludvík III. Durynský

V současnosti je Ludvík III. Durynský tématem, které upoutalo pozornost lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu na každodenní život, Ludvík III. Durynský vyvolal rostoucí zájem o různá odvětví. V tomto článku do hloubky prozkoumáme nejdůležitější aspekty Ludvík III. Durynský, od jeho vzniku až po jeho dnešní vývoj. Budeme analyzovat jeho důsledky, jeho výzvy a možná řešení, která byla navržena pro řešení tohoto problému. Kromě toho prozkoumáme názory odborníků a zkušenosti jednotlivců, kteří byli ovlivněni Ludvík III. Durynský. Připravte se ponořit se do kompletní a obohacující analýzy Ludvík III. Durynský!

Ludvík III. Durynský
durynský lantkrabě a saský falckrabě
Portrét
Náhrobek Ludvíka Durynského
Narození1151/1152?
Úmrtí16. října 1190
Pohřbenklášter Reinhardsbrunn
ManželkyMarkéta z Kleve
Sofie z Novgorodu
PotomciGuta
DynastieLudowingové
OtecLudvík II. Durynský
MatkaJudita Švábská
PříbuzníHeinrich Raspe III., Friedrich von Ziegenhain a Heřman I. Durynský (sourozenci)
Mechthild von Sayn[1] a Agnes von Sachsen[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík III. Durynský (německy Ludwig III. der Fromme nebo Ludwig der Milde; 1151/1152? – 16. října 1190 u Kypru) byl durynský lantkrabě, saský falckrabě a účastník třetí křížové výpravy.

Život

Narodil se jako nejstarší syn durynského lankraběte Ludvíka Železného a Judity, nevlastní sestry císaře Fridricha Barbarossy. Roku 1172 po smrti nemocného otce převzal Durynsko a mladší bratr Jindřich Raspe Hesensko s titulem hraběte. První roky své vlády věnoval chronickému sporu se syny Albrechta Medvěda, v zimě 1173 se obě znesvářené strany pokoušel usmířit i císař.[2] Roku 1180 Ludvíkovi svěřil nově vytvořené saské falckrabství a ten je o rok později předal svému mladšímu bratrovi Heřmanovi.

Po dobytí Jeruzaléma a cisterciácké agitaci Ludvík přijal kříž a začal se chystat na výpravu do Svaté země stejně jako císař a celá řada říšské šlechty. Na rozdíl od většiny si však vybral společně s rakouským vévodou Leopoldem cestu po moři.

„ Avšak brémský biskup a lantkrabě durynský a hrabě z Geldern a hrabě z Tecklenburgu zvolil zámořskou plavbu... se vyhnuli námaze této chvályhodné výpravy, dávajíce před ní přednost kratší plavbě, na níž bylo méně strachu před nepřátelstvím pohanů, a zbaběle se skrývali v některém z měst ponechaných křesťanům až do příchodu našich, třebaže potom jsme slyšeli o skvělých odznacích zmužilosti lantkraběte v jeruzalémských krajích... “
— Ansbert[3]

Po příjezdu do Levanty se připojil k obléhání Akkonu, kde onemocněl a dal se na cestu zpět ještě před příchodem zbytků Barbarossova zdecimovaného vojska. Zemřel na moři poblíž Kypru a jeho vnitřnosti byly pohřbeny na ostrově, zbylé ostatky putovaly do vlasti a byly pohřbeny v rodovém klášteře Reinhardsbrunn.[pozn. 1] Novým lantkrabětem se stal mladší bratr Heřman.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V současné době je jeho náhrobek k vidění v kostele sv. Jiří v německém Eisenachu.

Reference

  1. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ OPLL, Ferdinand. Fridrich Barbarossa : císař a rytíř. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2001. 354 s. ISBN 80-7185-342-9. S. 120. 
  3. ↑ SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram: Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. 151 s. ISBN 80-86240-67-3. 

Externí odkazy