V tomto článku do hloubky prozkoumáme téma Lodní smyčka, koncept, který v posledních letech upoutal pozornost akademiků, odborníků i laické veřejnosti. Od jeho počátků až po současnou relevanci budeme analyzovat, jak Lodní smyčka ovlivnil různé oblasti společnosti a jak ovlivnil způsob, jakým se vztahujeme, myslíme a jednáme. Podobně se budeme zabývat různými výzkumy, názory a pohledy kolem Lodní smyčka s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi tohoto fenoménu. Připravte se na cestu objevování a úvah o Lodní smyčka!
Lodní smyčka (také lodní uzel, hovorově loďák, anglicky clove hitch , francouzsky nœud de cabestan ) je typ kotvícího uzlu.[a] Je známa už od starověku. Od pradávna se používá pro rychlý úvaz lodě k přístavnímu molu, odtud pak pochází její název.
Jedná se o jeden z nejdůležitějších uzlů, který najde uplatnění v mnoha oborech. Velmi často se užívá v jachtingu, protože jde, mimo jiné, o nejobvyklejší uzel k vyvazování fendrů (odrazníků),[3] který je bezpečný i na navlněném kotvišti.[4]
V horolezectví se běžně využívá při sebejištění na stanovišti. Snadno se váže jednou rukou a relativně snadno i rozvazuje. Další výhodou je velmi snadná úprava délky i bez rozvazování.[5]
Nedrží na předmětech hranatého průřezu a při bočním tahu. Má tendenci k prokluzování, pokud je zatížen jen jeden pramen kluzkého nebo tenkého lana nebo při střídavém zatěžování či změnách směru zatížení. V těchto případech, zvláště na konci lana, je vhodné doplnění pojistným uzlem, nebo alespoň ponechání (velmi) dlouhého volného konce.
Při zatížení jednoho pramene sníží pevnost lana zhruba o čtvrtinu oproti ohybu v karabině, ale pro smyčky z Kevlaru a Dyneemy více než o polovinu.[6] Pokud je zatížen pramen bližší k zámku karabiny, sníží její nosnost. Podle jednoho z testů došlo k selhání HMS karabiny při 62 % udané pevnosti![7]
Lodní smyčku lze uvázat třemi rozdílnými způsoby.