V tomto článku podrobně prozkoumáme Liteňský mlýn a analyzujeme jeho dopad v různých aspektech a kontextech. Od svého vzniku až po současnost byl Liteňský mlýn předmětem zájmu a diskusí v mnoha sektorech, což generuje protichůdné názory a hluboké úvahy. Na těchto stránkách se budeme ponořit do jeho významu, jeho vlivu a relevance, abychom plně porozuměli jeho rozsahu a dopadu. Prostřednictvím kritického a reflektivního přístupu se budeme zabývat různými pohledy a přístupy k Liteňský mlýn, abychom obohatili analýzu a podpořili obohacující debatu.
Liteňský mlýn | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Výstavba | před 1698 |
Stavebník | Černínové |
Poloha | |
Adresa | Slatina č.p. 13, Chudenice, okres Klatovy, ![]() |
Souřadnice | 49°26′35,73″ s. š., 13°12′4,38″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 103745 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Liteňský mlýn ve Slatině u Chudenic v okrese Klatovy je vodní mlýn, který stojí 1 kilometr východně od obce na potoce Poleňka.[1] Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky; předmětem ochrany je obytná budova s mlýnicí, čeledník s chlévci, stodola s chlévci, pila, sklípek, náhon a pamětní kříž.[2]
Mlýn je uveden roku 1698, kdy zde byl mlynářem Jan Jelínek, syn Václava Jelínka, mlynáře z Litně. Patřil rodu Černínů, majitelů panství.[1]
V letech 2016–2022 prošel rekonstrukcí.[3]
Budovy mlýna jsou postavené ze tří stran kolem mírně se svažujícího dvora. Na východní straně se nachází obytná budova s mlýnicí, na jižní bývalý čeledník a na západní stodola.[2] Pila stojí samostatně východně od obytné budovy. Před průčelím ve svahu je zahloubený drobný sklípek, vyzděný z kamene. Severně od mlýna na souběhu příjezdových cest je umístěn pamětní křížek.[2] Hlavní mlýnská budova má v obytné části zachovaný barokní prostor s valenými klenbami s lunetami a prostor bývalé černé kuchyně s pecí. V obytné části se v obou podlažích dochovaly převážně klasicistní dveřní výplně s dobovým kováním.[2] Nejstarší části původního mlýnského složení jsou datované do roku 1773. Kompletní vybavení mlýnice pochází převážně z první třetiny 20. století.[2]
Voda na vodní kolo vedla z Liteňského rybníka přibližně 200 metrů dlouhým náhonem. Ve mlýně se dochovala výroba elektrické energie, z vodních motorů pak Francisova turbína.[1]