Lidský výkal

V tomto článku prozkoumáme téma Lidský výkal z různých pohledů a úhlů s cílem poskytnout čtenáři ucelenou a kompletní vizi tohoto dnes tak aktuálního tématu. Budeme analyzovat jeho dopad v různých oblastech každodenního života, stejně jako jeho důsledky na globální úrovni. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se pokusíme odhalit její příčiny, důsledky a možná řešení a poskytneme relevantní údaje a vědecké důkazy, které podporují naše argumenty. Stejně tak se budeme spoléhat na názor odborníků v oboru, abychom obohatili diskusi a nabídli širokou a obohacující vizi o Lidský výkal. Čtěte dále a ponořte se hlouběji do tohoto fascinujícího tématu!

Lidský výkal

Lidský výkal (stolice, lat. faeces; exkrement, lejno, vulg. hovno) jsou nestravitelné zbytky potravy, odloupané střevní buňky, množství střevních bakterií a ze 70 % voda. Stolice se tvoří i při hladovění.[1]

Tvar, barva a konzistence stolice se liší podle stavu trávicí soustavy, ovlivněné potravou a zdravím. Obvykle je polotuhá se slizovým obalem. Sliz (hlen) chrání stěnu střevní a zabezpečuje snadnější posouvání případné tuhé stolice. Posouvání stolice je dáno peristaltikou (ta je zprostředkována hladkými svaly ve stěně orgánů a řízena autonomní nervovou soustavou; je nezávislá na vůli). Hnědé zbarvení stolice je způsobeno žlučovými barvivy (sterkobilin – jedna z odpadních látek vznikajících odbouráním bilirubinu ve střevě). Pokud do střeva nepřichází žluč (např. při kaméncích ve žlučovodu), je stolice světlá (tzv. acholická).

Bristolská škála typů stolice

K objektivizaci konzistence a tuhosti stolice slouží Bristolská škála, která rozděluje stolice do sedmi typů.[2] [3]

  • Typ 1: oddělené, tvrdé hrudky (bobky), podobné ořechu (obtížná pasáž)
  • Typ 2: tvar jitrnice s naznačeným hrudkováním
  • Typ 3: tvar jitrnice s rýhami na povrchu
  • Typ 4: tvar jitrnice či hada, vyhlazená na povrchu a poddajná
  • Typ 5: hladké hrudky, jasně oddělené okraje (snadná pasáž)
  • Typ 6: kypré částečky s členitými okraji, kašovitá stolice
  • Typ 7: vodnatá, bez pevných kousků, úplně tekutá stolice

Typ 1 a 2 indikují zácpu.

Laboratorní testy výkalů

Výkaly jsou někdy potřebné pro mikrobiologické testy na určení střevních patogenů, a proto se provádějí příslušné odběry. Doma lze provést samovyšetření okultního krvácení ve stolici, které se doporučuje osobám starším 50 let jako prevence rakoviny tlustého střeva. Mnohem spolehlivější výsledky v tomto směru však poskytuje koloskopie.[4]

Odstraňování výkalů

Viz též články Záchod, Latrína, Kanalizace.

Zjistilo se, že důkladná eliminace výkalů je z hygienického hlediska nutná, protože výkaly přispívají k rozšiřování infekcí a střevních parazitů.

Toalety znali lidé již ve starověké Indii (před asi 4500 lety), v Římě, Egyptě a Číně.

Výraz „stolice“

V medicíně se výkaly nazývají stolice. Kmen „stol“ se v obměnách vyskytuje i v mnoha slovanských a dalších indoevropských jazycích. Stolice jako termín pro označení lidských výkalů je odvozována z německého Stuhl (stolice ve smyslu sedadlo) – Stuhlgang (vylučování stolice, původně Gang zum Stuhl, chůze na stoličku) nebo Nachtstuhl (noční výkalová stolice).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Velký lékařský slovník . : Maxdorf, ©1998-2020 . Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/faeces
  2. ↑ Bristolská škála typů stolice. In: MUDr.org . 11. červen 2008 22:34 . Dostupnné z: http://www.mudr.org/web/bristolska-skala-typu-stolice
  3. ↑ Proč stolice plave? Ptají se cestovatelé. Můžou za to střevní plyny. iDnes.cz . 22. července 2015 12:00, aktualizováno 12:44 . Dostupnné z: https://www.idnes.cz/technet/internet/trabanti-vyprava-proc-plave-stolice.A150720_141432_sw_internet_pka
  4. ↑ Screening rakoviny tlustého střeva a konečníku . Národní program screeningu kolorektálního karcinomu v České republice. Dostupné online. 

Literatura

  • DYLEVSKÝ, Ivan, DRUGA, Rastislav a MRÁZKOVÁ, Olga. Funkční anatomie člověka. Praha: Grada, 2000. 664 s. ISBN 80-7169-681-1.
  • HOLUB, Josef a LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 4. vyd. Praha: SPN, 1992. 483 s. Odborné slovníky. ISBN 80-04-23715-0.
  • REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3.

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.