V dnešním světě se Levalloiská technika stal tématem rostoucího zájmu. Postupem času se význam Levalloiská technika upevnil v různých oblastech, od osobního života lidí až po globální ekonomiku. Relevance Levalloiská technika vedla k provádění výzkumu a rozvíjení debat na toto téma, aby bylo možné mu plně porozumět a učinit o něm informovaná rozhodnutí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Levalloiská technika, od jeho původu až po jeho důsledky dnes, s cílem poskytnout komplexní vizi tohoto tématu, které má tak velký dopad na společnost.
Levalloiská technika je způsob výroby kamenné štípané industrie, který se užíval ojediněle již během starého paleolitu. Hlavní těžiště jeho užití leží ve středním paleolitu, touto technikou vyráběné nástroje známe i z počátku mladého paleolitu.
Název vznikl podle naleziště ve městě Levallois-Perret na severozápadním okraji Paříže.
Hlavní princip této techniky spočívá v plošné úpravě jádra, které je tak předběžně připraveno k odštěpení samotného nástroje. Tato příprava jádra umožňuje odbíjet úštěpy pravidelného tvaru, stejně jako čepelky. Konečný výrobek se z tohoto jádra na vybraném místě odbíjí jediným úderem.
Tato metoda je vyspělejší než ty, které byly používané dříve, protože umožňuje mnohem větší kontrolu nad velikostí a tvarem budoucího nástroje. Nástroje takto vyráběné zahrnují škrabadla, nože, ale i tzv. levalloiské hroty.
Levalloiská technika se uplatnila v acheuléenu, taubachienu, moustérienu, bohunicienu a szeletienu.