V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Letecký rychloměr, téma, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí. Od svého vzniku až po dnešní dopad zanechal Letecký rychloměr ve společnosti nesmazatelnou stopu a vyvolal nekonečné debaty a diskuse. V tomto smyslu se ponoříme do různých aspektů, které činí Letecký rychloměr tak relevantním a zajímavým tématem, a analyzujeme jeho důsledky v různých oblastech a jeho vliv na každodenní životy lidí. Letecký rychloměr je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným, a doufáme, že vám tento průzkum pomůže lépe porozumět jeho důležitosti a dopadu na svět kolem nás.
Rychloměr je přístroj, který se používá na palubách letadel pro indikaci rychlosti letadla. Jde především o rychlost vůči okolnímu vzduchu, která je významná pro pilotáž. Odlišnými způsoby se zjišťuje rychlost vůči zemi, která je významná pro navigaci.
Funkce přístroje je založena na Bernoulliho rovnici.
Zpravidla porovnáváme celkový a statický tlaku vzduchu v okolí letadla. Tím získáme kinetický tlak který závisí na rychlosti letu.
Rychlost tedy získáme vyjádřením z předešlé rovnice:
K měření celkového tlaku používáme Pitotovou trubici, která je většinou umístěna v přední části letadla nebo na křídle, aby byla pokud možno v neovlivněném proudu vzduchu. Pro lety v podmínkách námrazy bývá elektricky vyhřívána. Dalším typem je Pitot-statická trubice, kde se kromě měření celkového tlaku nachází sonda pro odběr statického tlaku.
Měřícím elementem je membrána barokrabice uvnitř vlastního rychloměru. Na jednu její stranu pouštíme celkový tlak a na druhou statický tlak. Její průhyb (který je potom úměrný kinetickému tlaku a tím i rychlosti) přenášíme na ručku rychloměru. Rychloměr je cejchován podle MSA.
Rychlost lze měřit také pomocí Venturiho trubice, kdy porovnáváme statický tlak v jejím zúženém místě a vně trubice. Jejich rozdíl je úměrný rychlosti letu. Tento způsob je přesnější, ale hodí se pouze pro malé rychlosti (ve zúženém místě může dojít již při malé rychlosti letu k překročení rychlosti zvuku)
Pro pilotáž je nejvýznamnější EAS, protože popisuje nejlépe tlakové poměry na křídle. Připomeňme, že vztlak je úměrný kinetickému tlaku (viz nahoře). Vypočteme ho buď tak, že dosadíme EAS a hustotu vzduchu na hladině moře podle MSA - 1,225 kg/m3, nebo dosazením TAS a reálné hustoty vzduchu. Např. minimální rychlost EAS je ve všech výškách stejná. Pokud by chtěl pilot řídit letadlo podle TAS, musel by si pro každou výšku pamatovat jinou minimální rychlost TAS. Rozdíl přístrojové rychlosti a EAS je nevýznamný, proto je základní rychlostí pro pilotáž přístrojová rychlost.
Pro pilotáž při velkých rychlostech, kdy se projevuje stlačitelnost vzduchu a mění se aerodynamické charakteristiky letadla, je významné Machovo číslo.
Pro letadla, která létají malými rychlostmi a v malých výškách naprosto postačuje jednoduchý rychloměr, protože EAS a TAS je téměř shodná.
U rychlých, vysoko létajících letadel, je již rozdíl mezi přístrojovou rychlostí a TAS velký a je vhodné znát i Machovo číslo. Proto se používá kombinovaný rychloměr, který má tlustou ručičku (přístrojová rychlost), tenkou ručičku (TAS) a někdy i okénko se třetí ručičkou pro Machovo číslo. Machmetr může být instalován zvlášť.
Stupnice bývá cejchována v km/h, uzlech (kts) nebo v mph. Většinou je doplněná barevnými oblouky.
Rychlost vůči zemi je nutné znát pro účely navigace. Pokud letoun není vybaven prostředkem pro její přímé měření, je možné jí vypočítat z TAS a směru a rychlosti větru pomocí navigačního trojúhelníku rychlostí.